............myslím, že jsme to už všichni zažili...
Proč může být povrchnost ve vztahu při stárnutí problém
Já bych to vysvětlil asi takhle: Když spolu dva lidi stárnou, hodně věcí se časem změní.
Tělo už není stejné jako dřív, člověk má třeba vrásky, šedivé vlasy nebo už nemá tolik energie. T
o je ale úplně normální.
Problém začíná ve chvíli, kdy si někdo ve vztahu začne všímat hlavně těchhle vnějších věcí a zapomene na to, jaký ten druhý člověk doopravdy je.
Podle mě by vztah neměl být o tom, jestli někdo vypadá pořád mladě, hezky nebo dokonale.
Když někoho opravdu miluješ, nejde jenom o vzhled, ale taky o důvěru, společné zážitky, respekt a o to, jak se k sobě navzájem chováte. Právě když člověk stárne, často si uvědomí, jak důležité je mít vedle sebe někoho, kdo je upřímný, trpělivý a dá se na něj spolehnout.
Myslím si, že povrchnost někdy vzniká i z toho, že se lidé bojí stárnutí.
Vidí změny na svém partnerovi a možná je to samotné znervózní.
Místo toho, aby si o tom normálně promluvili, začnou druhého kritizovat nebo ho srovnávat s nějakými nereálnými představami.
A tím se může vztah dost pokazit, i když by vlastně stačilo mít pro sebe víc pochopení.
Proto bych řekl, že opravdový vztah se ukáže hlavně tehdy, když už není všechno perfektní.
Když spolu dva lidi i tak drží, respektují se a vidí za vzhledem skutečného člověka, tak má ten vztah opravdu hloubku.
Stárnutí tak může ukázat, jestli je partnerství postavené na opravdové lásce, nebo jenom na povrchnosti.

Závěr: "Nikdy nesuď člověka podle vzhledu, ubližuješ mu, aniž bys ho znal."
Nikdy nezapomínejte, že se jednou ocitnete ve stejné situaci...........