Mám specifický handicap, pro který se nemohu běžně seznamovat s ženami a najít si partnerku jako jiní muži. Mé fyzické i osobnostní rysy jsou totiž úplným protipólem toho, čím bývají muži pro ženy přitažliví.

Zjevem ani vystupováním jsem se nikdy nejevil jako dospělý muž, a už vůbec ne jako "chlap" - mužný, drsný, sebevědomý, bojeschopný jedinec. Spíš jako hodné, naivní, bezbranné dítě. Nadto prý odmalička dělám silný dojem podivína až blázna. Čím ho dělám, mi zatím nechtěl nikdo říct (ani odborníci), ale soudě z reakcí okolí, je nápadný.

Ženy o mě nikdy nejevily zájem. V jejich přítomnosti jsem nikdy nevnímal ony jemné, ale zřetelné signály, jimiž dávají žádoucím mužům najevo, že jejich iniciativa nebude nevítaná. Pokud jsem přesto něco zkusil, nebyla jejich reakce nikdy pozitivní. Nejsa zván do společnosti ani nemaje žádné funkční sociální vazby, zbývaly mi k navazování kontaktů obvykle jen seznamky. Dosáhnout tam jakékoli schůzky bylo i v mém mládí poměrně těžké, ale poslední léta už se to nedaří vůbec. Některé ženy bývaly při setkání protivné, většina se však chovala přátelsky. Na žádnou další schůzku ale už "neměly čas". Když mládí vystřídal střední věk, začaly být dámy upřímnější a místo výmluv na nedostatek času uváděly upřímně, že je nepřitahuji.

Jediné situace v mém životě, kdy o mě ženy zájem jevily (a tam jsem o to nemusel ani usilovat), byly, když chtěly něco ukořistit - tedy hledaly zdroj, anebo když si chtěly na někom "smlsnout" - tedy hledaly oběť.

Jsem-li pro ženy zajímavý jen z těchto dvou hledisek, nezbývá mi, než to zkusit právě na jejich základě.

Rád bych se seznámil s osaměle žijící ženou středního či vyššího věku. Nemusí být hezká, hodná ani milá - a předpokládám, že spíš nebude. Nabízím: pravidelnou měsíční platbu v dohodnuté výši, výpomoc v domácnosti či kolem domu dle potřeb, naprostý respekt vůči daným pravidlům, mírnou povolnou povahu, poctivost, upřímnost, oddanost. Za to očekávám nějakou místnost či místo na spaní a pocit, že jsem součástí "rodiny". Sex nehledám.