Hledáte vysokého, sošného gentlemana mužné oduševnělé tváře, s jiskrnýma očima a hlubokým podmanivým hlasem? Voňavého, vtipného, charismatického optimistu s přehledem a nadhledem, zajištěného sportovce a cestovatele?
Tak to raději zkuste někde jinde, neboť já jsem spíše opak.

Fyzicky ani povahově nejsem mužný typ. Mám baňaté tělo a kulatý plochý obličej s drobnějšími jemnými rysy; spíš než "chlapa" evokuji malé bezbranné dítě nebo lidi postižené Downovým syndromem. Jsem prý nápadně hodný, slušný a poctivý, ale nesmělý, neprůbojný, neobratný, nepraktický, zcela bez sociální dravosti a dominance. Mám mírnou a jemnou povahu, slabý temperament i vůli, konfliktní či nebezpečné situace zvládám s obtížemi. Můj přístup k životu je pasivní. Druzí mě měli vždy za "blázna" a psychosociálně méněcenného. Nemám tedy žádné blízké osoby ani běžné sociální vztahy a přežívám osamoceně na okraji společnosti. Pracuji jako pomocný dělník. Jsem bez dluhů.

Vnější pozorovatel by asi řekl: "Ty se chceš seznámit? Šílíš...?? Vždyť už od škol všech stupňů pro tebe měly ženy jen nezájem a pohrdání, a pokud si tě kdy všimly, tak jen když od tebe něco chtěly, nebo když tě napadly. S tebou jestli se bude chtít někdo seznámit, tak jen nějaká semetrika, aby si tě zavěsila za (_!_) jako finanční zdroj, pracovní sílu a fackovacího panáka v jednom! A myslíš, že tě nechá líznout? Kdepak - na to už bude někoho mít, a i kdyby neměla, najde si ho, a ty budeš leda tak makat, poslouchat, držet hubu a krok, a ta kudlanka tě bude žrát zaživa. To chceš??"

Já na to: "Milý pozorovateli, můžeš mít samozřejmě pravdu. Vše, co říkáš, je vlastně životní realita, a je potřeba to respektovat. Jenže ani tahle samota není žádný med. S tou kudlankou to může být nakonec lepší než bez ní - pokud to bude TA SPRÁVNÁ kudlanka. Takže to zkusím."

Pozorovatel: "Kecy máš hezké, ale aby sis nenabil hubu... vidím to jako velmi pravděpodobné."

Já na něj: "Huš!"

Nuže, madam, pokud jste, spěchám do Vaší ctěné... ehm... náruče.