"Smiluj se nade mnou, Pane, tíží mne samota. Nic neočekávám. Sedím tu v pokoji a nic ke mně nehovoří. Přesto však to, po čem toužím, není přítomnost lidí, protože uprostřed davu se cítím ještě víc ztracená. Ale jiná žena, mně podobná, stejné osamělá v podobném pokoji, se přesto cítí naplněna, když se někde po domě pohybují ti, které má ráda. Neslyší je ani nevidí. Ničeho se jí v tu chvíli od nich nedostává. Stačí jí ke štěstí vědomí, že její dům je obydlen. Já také, Pane, nežádám nic, co lze vidět či slyšet. Tvé zázraky nejsou určeny smyslům. Stačí jen, abys mého ducha osvítil světlem domova, a budu uzdravena.