Nebojím se být sama sebou i sama se sebou
Žena, která nemá přátele nebo má malý okruh známých, je velmi, velmi sebevědomá žena.
Věřte mi. Pochopila, že kvalita je důležitější než kvantita.
Nepotřebuje dav, aby potvrdila svou hodnotu.
Její sebevědomí vychází zevnitř, ne z odsouhlasení druhých.
Nebojí se zůstat sama, protože zná svou sílu.
Je selektivní, pokud jde o svou energii a ty, které pustí do svého života.
Zažila falešné přátelství, dramata a pomluvy a od toho všeho se distancovala.
Vybudovala si klidný a dramaty prostý život a díky tomu se stala šťastnější.
Nepotřebuje být obklopena lidmi, aby se cítila celistvá, je jí dobře v její vlastní společnosti.
Ví, že opravdoví přátelé jsou vzácní a raději by měla pár opravdových přátel než spoustu falešných.
Její malý kruh se skládá z lidí, kterým může skutečně důvěřovat.
Lidí, kteří prokázali svou oddanost. Neztrácí čas s bezvýznamnými vztahy, její čas je cenný a ona ho využívá moudře.
Je to žena, která ví, co chce, a s menším se nespokojí.
Takže pokud potkáte ženu, která nemá přátele nebo má velmi malý okruh známých, nejsou důvody ji podceňovat.
Je klidná, sebevědomá a zná svou hodnotu.
Je to žena, která nepotřebuje souhlas od ostatních, protože sama už našla svou hodnotu.
(Sir Anthony Hopkins)

Nejvíce kliků na tzv. první dojem (kafe, dovolená, s*x, popovídat si atd.) a žádosti o "přátelství" - mám od duchů bez fotky, vzdálenost 150 a více km, výška 172 a méně.
Kde jsem udělala chybu?
Kdo to ví a vysvetlí mi to, s tím půjdu na kávu, dovolenou, do kina, atd.
Děkuji

Napsala jsem na tabuli vzkaz pro metalistu s duší, že mám lístek navíc do Divadla Hybernia (kamarádka, se kterou jsme si před 8 měsíci kupovaly vstupenky, nemohla)
No, za 39 Kč návštěvnost pozoruhodná, dokonce vyšší, než když jsem TOPovala profil na do vyšších, V.I.P. míst.
Přišli klasicky chroničtí nakukukovači, klikači na dojem, mladí loudilové i staří pardálové z opačného koutu republiky a zájmem o hudbu, kterou okamžitě přepínám, když ji nedejbože slyším. Dokonce se dostavili i ti, se kterými jsem se v minulosti buď setkala osobně nebo telefonicky nebo jsme si psali ve vzkazech, ale nepamatovali si to
Mám paměť na lidi jako moje babička a ta měla paměť jako slon.
Ale nikdo, vůec nikdo neprojevil zájem jít si posleslechnout kvalitní metal s doprovodem symfonického orchestru do hezkého prostředí.
Chápete to? Ne? já taky ne!

Musím to napsat, i když nerada "komentuji" blbiny.
Nechápu, nechápu, nebere mi to rozum, že mi chodí na profil i "kluci" nejen ve věku mých dětí, ale dokonce už i věku staršího vnuka.

Fakt nevím, co si o tom mám "myslet".

Takže, klučíci, asi tak nějak - nechci se s vámi ani pomazlit, ani nechci jet na dovolenou a na s*x s vámi nemám pomyšlení, nejsem pedofil ani úchyl.
Anebo ještě trochu jinak - zajímalo by mě, jestli byste měli odvahu TOHLE mi říct do očí, kdybychom se potkali v metru nebo kině.... nebo ještě jinak, jestli byste TOHLE sdělili své matce/babičce.

Tak, ulevilo se mi, napsala jsem to. A asi to i za chvíli smažu.

"Smiluj se nade mnou, Pane, tíží mne samota. Nic neočekávám. Sedím tu v pokoji a nic ke mně nehovoří. Přesto však to, po čem toužím, není přítomnost lidí, protože uprostřed davu se cítím ještě víc ztracená. Ale jiná žena, mně podobná, stejné osamělá v podobném pokoji, se přesto cítí naplněna, když se někde po domě pohybují ti, které má ráda. Neslyší je ani nevidí. Ničeho se jí v tu chvíli od nich nedostává. Stačí jí ke štěstí vědomí, že její dům je obydlen. Já také, Pane, nežádám nic, co lze vidět či slyšet. Tvé zázraky nejsou určeny smyslům. Stačí jen, abys mého ducha osvítil světlem domova, a budu uzdravena.