Ne každé světlo jde z nebe. Některé přichází proto, aby odhalilo pravdu, kterou skrýváme i sami před sebou.
A možná právě proto je láska slepá - milujeme srdcem, přesto se na ni díváme očima. Nezáleží tolik na tom, kam kráčíme, jako na tom, s kým tam jdeme. A právě proto často nejvíc záleží na věcech drobných - na těch, které bývají očím neviditelné, a přesto mají větší váhu než věci velké.
Paradoxem je, že všichni hledáme štěstí a toužíme po něm, ale pocit toho štěstí si vlastně tvoříme sami. Někdy se říká, že skutečné štěstí přichází jako dar, který nelze vybojovat ani vyvzdorovat. Často bývá právě tam, kde ho nehledáme ani neočekáváme. Právě proto je někdy dobré přestat se za ním honit a prostě jen být šťastný.
Štěstí je také cesta, nikoliv jen cíl. Na jedné takové cestě právě jsem a rád bych na ní ještě někoho potkal, kdo život vnímá podobně. Pak už bude jen na nás, zda budeme pokračovat spolu, nebo každý zvlášť dál svým vlastním směrem, neboť osud je výslednicí našich rozhodnutí.