Stojím na kopci.Je nádherný, sluncem provoněný letní den.Stojím a dívám se dolů, dolů do tmavé zeleně hlubokých lesů, které jsou všude kolem.Svěží vánek mi přináší směsici vůní, tu nádhernou, nezaměnitelnou, opojnou vůni luk a lesů .Přivírám oči a dívám se na vycházející slunce, které se vyhouplo v dáli nad obzor.Sluníčko tak krásně hřeje a jeho teplo se mi rozlévá do celého těla, až to šimrá v nose.Pomalu otvírám oči a všechno se mi rozplývá.Vidím okno.Venku svítí sluníčko, ale ten hřejivý pocit tepla a bezpečí je stále ve mně.Vím, přišel nový den.Otočím se na posteli, natáhnu ruku a druhá půlka je prázdná.Hlas uvnitř mne hřmí, něco není v pořádku, něco není, jak má být.Rázem mizí ten pocit bezstarostnosti a bezpečí, až mně zabolí u srdce.Byl to jen sen.Přišel další den.Stejný, jako ten včerejší a ten předtím, stejný, jako minulý měsíc a já vím, že i pro tenhle den zůstávám na všechny nástrahy všedního dne sám, sám bez pochopení a bez Tvé lásky.