Znáš to. A možná se ti to už stalo!
Máš domluvenou schůzku s ženou, kterou jsi oslovil na seznamce.
Chvíli jste si psali, možná jste spolu i telefonovali, a ty už se na rande těšíš. Prohlížíš si její profilovou fotografii, možná jednu, možná dvě, možná jich má deset a postupně si ve své hlavě skládáš představu, koho vlastně potkáš.
Čekáš, vyhlížíš a najednou je tady den D a hodina H.
Žena přichází na schůzku a tobě v první chvíli připadá, že dorazil někdo úplně jiný.
Bum. Bác. Cože? To je ona? Veľmi pravděpodobně si to samé myslí ona. Proboha kdo to je?
Proč?
Rande, které mohlo být příjemným setkáním dvou lidí, se během několika vteřin mění v malé osobní drama.
Nejen ty jsi překvapený, zklamaný, možná podrážděný. Máš pocit, že fotografie neodpovídají skutečnosti a že jsi očekával úplně jinou ženu (ona muže), ale přišel opravdu někdo jiný?
Nebo jen dorazil skutečný člověk místo postavy, kterou sis mezitím vytvořil ve své hlavě?
Proč se tohle vlastně děje?

Největší problém fotografií na seznamce není v tom, že by nutně lhaly. Problém je v tom, kolik si toho k nim dokážeme domyslet sami na základě naší předpojatostí, domýšlivosti a projekci svého očekávání.

Uvidíš tvář, která tě zaujme, a tvůj mozek začne okamžitě doplňovat všechno, co na fotografii chybí. Představíš si hlas, gesta, inteligenci, empatii, povahu, způsob komunikace, a někdy dokonce i to, jaké by to s danou osobou bylo ....
Jenže většinu z toho zatím vůbec neznáš. Jen domýšlíš a to vědomě či nevědomě.

Fotografie se tak snadno stane plátnem, na které promítneš vlastní touhy, očekávání a představy. Aniž by sis to uvědomil, nevytváříš si obraz skutečného člověka, ale jeho vylepšenou verzi, která existuje pouze ve tvé hlavě. (Pokračuj čti celý deník)