že foto není až tak důležité, ale někdy už při prvním pohledu máme jasno, zda se s dotyčným chci sejít a nebo ne? Může každý tvrdit, že na vzhledu nezáleží, když to zase není až taková pravda. Pokud se vám nikdo fyzicky nelíbí, tak těžko mezi vámi přeskočí příslovečná jiskra a další komunikace je bezpředmětná. Napsala jsem jasně na konci svého inzerátu, že pokud mi někdo bude psát, že bych chtěla i foto a to stále platí. Když vidíš ty mě, chci vidět i já tebe. A ještě něco .... vážně se nechci seznámit s klukem co je mladší než můj syn. Podívejte se proto prosím pořádně na můj profil a zkuste zapřemýšlet, zda byste byli ochotni jít se mnou do kina, mezi své!! přátelé, ke svým!! rodičům a hned zjistíte, že to je utopie :716: . Já vážně nepotřebuji řešit sexuální potřeby, já bych si moc přála poznat chlapa se kterým mi bude fajn a to ve více směrech než je jen sex. Posílám všem pusu a nezlobte se za upřímnost. :130:

K čemu to je, že když člověk napíše, že je upřímný a že nemá rád lež, když se stejně dočká přesně toho, co nechce? Když jsem se zde registrovala, naivně jsem si myslela, že když profil vyplním upřímně, dám si sem své aktuální fotografie, že se snad najde chlap, který bude stát o férový vztah? Občas napíši i něco do deníčku, třeba i proto, aby si každý mohl udělat alespoň tak trochu obrázek o tom jaká asi jsem? Být ale upřímný a férový, to je asi právě to, co se tady moc nenosí. Někdo mě zde oslovil, svým humorem mě zaujal a vlastně naladil na to, že se setkáme a co bude dál, . že se uvidí. No a uvidělo. ... přijel skoro po 3 měsích, strávili jsme spolu večer a celou noc a další pokračování se nekoná a já ani nevím proč? Myslela jsem si, že možná to bylo tím, že jsem mu neřekla, že bych ráda aby přijel znovu a tak jsem mu napsala sms, ale žádná odezva. Zkusila jsem to tedy ještě 1 x, aby mi napsal, zda náš vztah bude jakkoliv pokračovat a nebo, zda to byla z jeho strany jen jednorázová záležitost. I když ví, že nenávidím tohle hrobové ticho, stejně nereagoval a tím mi dal jasně najevo, že na mě absolutně kašle. Někdy si říkám, zda není lepší být bezcitná mrcha, která si udělá hezký večer a jde zase o dům dál? Pánové, vím, že nejste všichni stejní, ale pokud už se s nějakou ženou setkáte a nemáte odvahu jí říct do očí, že nesplňuje to, co jste očekávali, alespoň investujte max. těch 5 kč do sms a napište jí to. Myslím si, že jsem si tohle málo alespoň za ten večer a noc zasloužila?

Poslední dobou čím dál tím víc vzpomínám na své rodiče a na svoji sestru Danku. Je mi po nich pořád moc smutno a i když se říká, že čas je nejlepší lékař, tak ránu, která zůstane po odchodu našich nejbližších ani ten nejlepší chirurg neumí zacelit. Dnes budu psát o svém tátovi, protože s tím jsem prožila největší kus svého života, vlastně až do mých 54 let. Táta byl menší postavy, ale o to větší duchem. Vůbec nechápu, kde se v něm vzalo tolik moudra, protože vždycky uměl na naše všetečné otázky odpovědět a stále nám kladl na srdce, že vzdělání je pro život důležité. Pocházel z kolotočářské rodiny a byl taková černá ovce. Chtěl v životě dokázat víc než obsluhovat houpačky a střelnici a tak se od rodiny trhnul a šel se do "světa" učit krejčím. Táta byl pěkný chlap, ženské se za ním točily jak blbé, ale nikdy by rodinu neopustil, ta byla vždy na prvním místě. Byl vyhledávaným krejčím, protože to byl PAN KREJČÍ. Vydělané peníze šetřil a tak jsme první v ulici měli v koupelně boiler a kachlíky, v kuchyni "sektorku" a také první Škodu 100 v červené barvě. Byl na sebe moc pyšný, že dokázal své kolotočářské rodině, že se umí postarat, abychom se měli dobře. Měl ale také dost zvláštní povahu a někdy jsem se divila, jak to mamka mohla vydržet? Táta byl prudké povahy, jakmile zaťal zuby a začaly se mu pohybovat čelisti sem a tam, tak jsme věděly, že bude brzy zle. Určitě si škodil tím, že byl až moc pravdomluvný, každému řekl pravdu do očí, ale zase ho na druhou stranu lidé milovali, protože, kdykoliv ho někdo požádal o pomoc, nikdy neodmítl. Nezkazil žádnou zábavu, překrásně zpíval a hrál na slavíka mezi zuby. Nikdy jsem si s nikým tak dobře nezatančila do leva jako s tátou ... byl perfektní tanečník. Prostě můj táta zůstane v mých vzpomínkách jako bezva chlap, i když jsem to s ním neměla vždy lehké. Ale vím, že mi dal do života hodně ze sebe, vychoval ze mě slušného člověka a to se žádnými penězi vyčíslit nedá. Dva roky před tím než zemřel jsem dostala nápad a vzala jsem tátu na dovolenou do Tunisu. Ještě teď mám slzy v očích, když si vzpomenu jak byl šťastný, že jsme na té dovolené byli spolu, protože se potom jeho stav začal rapidně horšit a tušili jsme, že už spolu dlouho nebudeme. Nějak v podvědomí jsem začala za ním poslední rok jezdit častěji, dokonce když byl v Mariánských lázních jsem si udělala čas a dojela za ním na víkend, prostě jsme si jeden druhého víc užívali. Bohužel tatínek na den maminčiných narozenin před 2 lety zemřel a mě zbyla jen krabice plná fotek a hodně vzpomínek. Táto, za všechno děkuji a moc mi tu chybíš. :317:

nikdy!!! Stačí totiž jedna sms, dvě slova a začnete pochybovat o tom, zda je moudré vstoupit znovu do stejné řeky, kterou jste již hodně dávno nechali za sebou? Mám hlavu jako medicimbál, přemýšlím co dál, abych neudělala stejnou chybu jako kdysi? Někomu jsem nevědomky ublížila, on mi to časem vrátil i s naturáliemi a já jsem si řekla, že už NIKDY!!! No a najednou stačí zablikat jedna sms a začnete přemýšlet o tom, zda všechno ve vztahu bylo tak špatné, jestli by třeba teď??? .... Možná bych se měla držet toho, že do stejné řeky nevstoupíš dvakrát a já bych vlastně do ní vstoupila již potřetí. Slepovaný talíř není nikdy jako ten nový a navíc si nemohu být jistá, že mu třeba jen nevadí fakt, že jsem i bez něho šťastná a stejně by mě zase časem nechal být jenom proto aby mi ublížil? No .. tak jsem si vlastně tímhle odpověděla a tak vážně už NIKDY!!! Přece jen není zase na světě tak málo mužů, aby se časem neobjevil ten, který mě bude milovat zrovna tak, jako budu milovat já jeho. :130:

tak se bude jmenovat klub, který založím na jednom portálu a kam se mohou přihlásit i další ženy, které se tak momentálně cítí a mohou tam psát své názory a zkušenosti na partnerské vztahy. Co mě k tomu vede? Včera jsem měla na návštěvě 2 kamarádky, o kterých jsem si myslela, že mají vztahy v absolutní pohodě a že jen já prostě vybočuji z řady tím, že v partnerském vztahu nejsem. Bohužel, když jsem si poslechla, jak se chování jejich partnerů k nim během pár dní změnilo k horšímu a hodně mě to překvapilo a bylo mi jich líto. Mají pocit, jako kdyby byly jen kus nábytku, který je sice doma zapotřebí, ale nic víc. V posteli je muži berou jako samozřejmost, ale potom se chovají jako kdyby v žádném vztahu nebyli a dělají si co chtějí a pokud holky chtěly s nimi o tom problému mluvit, tak tvrdé odmítnutí a nebo hrobové mlčení. Co vlastně muže k tomu vede, aby se k nám takhle chovali? Jiná žena?? nebo stereotyp nebo to, že si chtějí před svými kamarády hrát na tvrďáky a stydí se před nimi přiznat, že mají hezký a spokojený vztah??? Vážně netuším ??!!! Protože vím co chci a co určitě nechci, tak jsem asi stále sama, ale copak je život jen o sexu a nic víc? Kde je nějaká něha, obejmutí, pohlazení, hezké slovíčko... ?? Není absolutně problém mít známosti jen na sex, ale mít někoho, kdo nás bude milovat tolik, jako milujeme my jeho, tak to vážně už problém je. Mít známost a nebo vztah a to sakra veliký rozdíl. Vím, že muži jsou od přírody lovci a my ženy, zase strážci rodinného krbu, ale co opravňuje muže z nás dělat jen lovnou zvěř a nic víc? Ano, nejsou všichni muži stejní, jako nejsme stejné my, ženy, ale bohužel v poslední době mám hodně kamarádek, kde je jejich vztah víc o trápení a bolesti, než o lásce a spokojenosti v partnerském životě. Asi je snazší najít zrnko soli v moři než někoho, s kým nám bude moc fajn a žít s ním harmonický a spokojený život.