Pouze na krátkou dobu se v divadle Antonína Dvořáka hraje opera ze starověkého Říma - Zneuctění Lukrécie.
Protože jsem na tohle vcelku novodobé dílo (libreto napsáno v roce 1942) slyšel pochvalné recenze a samotný příběh Lukrécie mě velmi zaujal; rozhodl jsem se vybrat tuto operu jako svou další kulturní akci, kde bude velmi vítaný tvůj doprovod.
Představení začíná ve středu 19. dubna o půl sedmé večer.
Jedná se o poslední představení. Podrobnosti o příběhu jsou na webu Národního divadla Moravskoslezského - ndm.cz.

Jako vždy i tentokrát u mě platí, to co vždy; takže pouze pro připomenutí mě i tobě:
Nehledím na věk, váhy ani míry. Zajímá mě tvá povaha, a to, jak vidíš svět ty.
Jsem členem společenství čistých srdcí (spolcs.cz) a proto neuznávám a neplánuju žádné jednorázové sexuální dobrodružství.
Prožijme společně danou chvíli a rozejděme se jako slušní dospělí lidé se vzpomínkou na příjemný zážitek v srdci.

Zápisy v tomto deníku k tomu postupně směřovaly a po poslední zprávě, kterou jsem dostal, jsem si řekl, že je opravdu nejvyšší čas lehce překopat profil, aby nedocházelo k nedorozuměním toho typu, že zde hledám (vážný) vztah, či dokonce jednorázový zásun.
Takže jsem zrušil zaškrtnutí u položky "vážný" a ponechal jsem si pouze kolonku "přátelství".

Nadále mám v úmyslu využívat tento portál pouze ke sdílení zážitků, jejich prezentaci, k navazování přátelství a získávání jiných úhlů pohledu.

Na manželství jsem rozhodně nerezignoval. Je to úžasná instituce, chránící to nejcennější - intimní vztah dvou lidí (muže a ženy), ve kterém je prostor pro klidné dětství (jejich či adoptovaných) dětí a jejich celostní vývoj k dospělosti. Rád se jednou do tohoto procesu zapojím. Svou budoucí manželku si nicméně v současnosti hledám někde jinde a jinými způsoby.

Tato rada z Cimrmanova desatera pro začínající herce kočovného divadla se mi vynořila z paměti, když jsme s radostí z balkónu sledovali výkon tohoto ryze českého Čtyřtetu (jak se má správně číst název 4tet).
Jen opravdu profesionální herec si může dovolit zahrát neschopného amatéra, ubručeného závistivce, bolestína, hypochondra či dýchavičného šedesátníka, který celý život nevěděl, čeho vlastně chce dosáhnout.
Nebyl to pouze koncert, jak jsem se původně domníval. Jednotlivé vokály byly prokládány scénkami, které s nadhledem ukazovaly úskalí, kterými si soubor i jeho jednotlivci procházeli během jednotlivých cvičení i koncertů, stejně jako řešení, jak z těchto situací vybruslit.

Kousek jedné scénky pro ilustraci:
Jirka Korn: A co kdybychom zahráli nějakou novou od Beatles?
David Uličník: Novou od Beatles... Víš Jirko, ale když oni Beatles...
Jiří Škorpík: Víš, oni se rozpadli.
Dušan Kollár: Někteří z nich úplně.
Jirka Korn: Hmm... To já pochopitelně vím. Hmm... Já jsem myslel nové aranžmá.

Pro ty z nás, kteří jsme neznali jednotlivé členy (čili pro mě) proložili koncert i čtyřmi "archiváliemi" - čili svými profily od narození, až po současnost. A lidi, ruku na srdce, kdo z vás by byl ochotný obcházet divadla a prezentovat před publikem svoje fotky z kočárku? Myslím, že obzvláště my muži jsme na to hodně citliví. Já bych to teda nezvlád. Nicméně nasmáli jsme se náramně.
Hlášky typu: "Narodil jsem se 88 let po Bedřichu Smetanovi (Jiří Škorpík), strohé Uličníkovo Narozen: Ano, nebo Kollárovo: Měl jsem hodně koníčků; a k tomu byly přiložené tři fotky, kde coby batole drží vyřezávaného koníka" nás s přehledem dokázaly prohnout v pase. A to je pouhý výřez - přece vám ostatním nevyzradím všechna překvapení.
Pouze dodám, že po každé "archiválii" následoval recitál za doprovodu klavíru (Jiří Škorpík), kde ukázali převážně i svou vážnou tvář. Pánové jsou vážně na výši. Závěrečný potlesk ve stoje byl toho zářným důkazem.

Nebýt mého milého, spontánního a usměvavého doprovodu, opět by bylo jedno místečko prázdné. Ale nestalo se tak a o to byl tento koncert příjemnější.
Děkuju ti tímto U. za skvělý doprovod; nenucenou, přátelskou a poučnou konverzaci. Díky tobě si můžu více vážit práce všech žen, které se starají o různě postižené děti, ať už tak činíte pracovně, v rámci dobročinnosti, staráte se o své vlastní, či jste je dokonce adoptovaly.
Nevím, jak bych to zvládal já. Těžko si to jen představuju. O to více obdivuju ty z vás, pro které to není téma planých úvah, ale jen rozhodnutí, nad kterým neuvažujete a jdete do toho po hlavě.
Beru si tě v tomto směru za výborný vzor. Díky za náhled.

Teda alespoň dobrá pro mě. Druhý lístek na 4tet nezůstane nevyužitý. děkuju uživatelce U. za přijetí nabídnutého doprovodu. Tato dobrá zpráva mi došla ve 4:18 dnešního dne. Věřím tomu, že si koncert náležitě užijeme.

Nikdy není pozdě začít konat dobré věci. Ale čím dřív tím líp.
Proto bez dalšího otálení vyhlašuju další akci. Jak jsem psal už dřív - opět v Ostravě. Tentokrát na koncert skupiny 4tet, kterou vede Jirka Korn. Myslím si, že je netřeba představovat. Ale kdyby přece jen, tak webovky jsou: 4tet.cz, jsou tam i ukázky; případně to jistí youtube.
Místo konání je Dům kultury města Ostravy, vstupenky jsou zakoupené na balkón.

Podmínky jsou stále stejné. Nezměnily se ani důvody, proč tak činím. Takže stále platí:

Ta z vás, která se ozve nejdřív, tu budu mít to potěšení doprovázet daný večer. V deníku pak zveřejním pouze čas přijetí první odpovědi, abych předešel nařčením.

Nehledím tedy na věk, váhy ani míry. Zajímá mě tvá povaha, a to, jak vidíš svět ty.
Jsem členem společenství čistých srdcí (spolcs.cz) a proto neuznávám a neplánuju žádné jednorázové sexuální dobrodružství.
Prožijme společně danou chvíli a rozejděme se jako slušní dospělí lidé se vzpomínkou na příjemný zážitek v srdci.
Opět se těším - jak na setkání, tak na samotný koncert. Jirka.