Známe ty filmy o zombíkách, lačnících po lidském mase, kteříž postupně lidvidují svými kusanci zbytek člověčenstva a své oběti stáhnou na svou stranu. Mám špatnou zprávu - už to není jen fikce v biografu, armáda nemrtvých se již plíživě infiltrovala do naší civilizace, její stavy narůstají každým dnem a zombies jsou zkráka mezi námi, stačí se jen dobře dívat. Mají totiž v ruce mobil, prostřednistvím kterého jsou ovládáni z mateřské lodě.

Čekám na přistavení vozidla em-há-dé linky číslo 9, na refýži já + nějakých 15 spratků + 1 důchodkyně se psem. Dřive zmíněný vehikl se přisune, dveře oteřou, pár lidí ven a já + 16 zdánlivých lidí + 1 němá tvář vstoupíme, dveře se zavřou a .... a pak všichni kromě mě, tedy všech těch 15 usmrkanců, 1 gerontka a namouduši i ten čokl vytahnou mobil a začnou jezdit prstem po displeji (nevím, jak se u psů nazývají zakončení na pacce, pro tento případ to bude taky prst). Útroby vozidla náhle podsvítí odlesky svítících displejů, tváře zúčastněných nabydou tupý nepřítomný výraz, oči hypnoticky přikované k přístroji. A já tam mezi nimi sám, svou tlačítkovou Nokii schovanou v kapse, koukám z okna ven a kochám se venkovní předměstskou scenérií. A ta bába se zničehož nic najedou podívá mým směrem, zorničky se jí rozšíří, ukáže na mě zpuchřelým pařátem a nelidským hlasem vykřikne: ON NEMÁ SMÁRTFOUN !!!! Hlavy ostatních se otočí ku mně, už vidím jejich krvelačné tesáky, ve mně malá dušička, cítím smyčku, stahující se kolem mého hrdla, leč naštěstí autobus zastavuje, dvéře se otevírají a já tryskem vybíhám, abych se prodral dalšími nastupujícími zombies s mobilem v pazouře ven a utíkám pryč, seč mi síly stačí. Uf, tentokrát to bylo taktak a nedostali mě.

Takže kdo to ještě čte: už jsou tady, pošlete to dál a Hospodin nechť vás doprovází.