K mým schopnostem kdykoli a kdekoli usnout náleží i ovládání protipólu tedy vzbuzení. Vstávám poměrně brzo, nemám rád zahálku, a pro tyto účely jsem si v posledních době vypěstoval absolutní nezávislost na budíku nebo něčem jiném podobně primitivním, to je pro děcka. Používám soustavu mentálních technik, jejichž původ sahá až do dávné minulosti, a které mi v hlubokém soustředění umožní si říci: zítra vstanu v 6:15. Nic víc. Mohu jit v klidu spát nezatížen stresem, zda ráno zaspím. A skutečně, na minutu přesně v 5:42 se vám mentální budík ozve a řekne:

MŇAU

Já tu kočku roztrhnu !

Aby vás ani náhodou nenapadlo přemýšlet o tom, zda je nebo není správná hodina na vstávání, začne pobíhat po bytě jak splašená.

MŇAU

Když nezabere ani to, jde se prát s pantoflema, co mi ukradala a tajně kouká, jestli na ni koukáte. Když koukáte, tak dělá, že ona jako nekouká a že tam v podstatě ani není.

MŇAU.

Není úniku.
No jo, pojď sem, já vím, že jsi hodná.