Lehce uondán po 110 kilácích na kole (nejméně týden ať mi ten velocipéd nechodí na oči, prdel mě bolí jak novice po semestru v kněžském semináři) jsem se - předtím řádně vyspršen - uvelebil pod střechou na zahradě a obklopen kočkami, které na mě vyčítavě koukají ve smyslu "to si ještě povíme, nechat nás tu jen tak celé odpoledne samotné" zaslouženě relaxuju, neb večer je dnes takový přepříjemný; ptáčkové už nejspíš skončili odpolední a maj padla a na noční nastoupili cvrčkové a žábové, obě kumpánie se tady přeřvávají, jak kdyby měly závody ... a kdo ví, třeba i mají ?

Nakrajel jsem si mísu skrojků z melouna a postupně je tady, jeden kousek pod druhém, debužíruju. A dokonce, což se opravdu stává výjimečně, jsem si dal drink, doma alkohol nekonzumuju, až na výjimky, která evidentně dnes nastala. Pokud to někoho zajímá (ač nevím, proč by mělo), umíchal jsem jednu ze svých vyhlášných whisky se sodou - jejich tajemství tkví v tom, že je podávám bez sody; je to jednoduchý a praktický trik, který si každý brzy snadno osvojí. Konkrétně jde o patnáctiletý Talisker, což je obstojně rašelinný elixír z jediné palírny na ostrově Skye. Krom vyhlášené whisky ostrov oplývá neuvěřitelnými scenériemi, až se věřit nechce (najděte si to), ale při poznání, že je na stejné zeměpisné šířce jako Aljaška už to tak divné nepřijde. Nápoj jsem vytunil 3 kapkami pomerančové šťávy a naprosto, ale fakt naprosto to nemá chybu. No není to paráda ?

Škoda, že je tak málo ženských na whisky, hned by s nima byla větší zábava, páč kolem whisky se pohybují jen samí veselí a milí lidé. Ani náznakem nelze totéž říci o vínu, to je svět plný pozérů a snobů a někdy i vyložených šmejdů, jak jsem si ráčil všimnout.