Na cestě životem je třeba mít někoho po svém boku, nejen týden, ale během celého roku. Umět rozumět a chápat člověka, to je přeci pravda odvěká. Vždyť život není jen o hmotě, zato samota je jako balanc na hrotě. Stačí se mírně nahnout a hnedle může člověk spadnout. Spadnout na dno, odkud se blbě leze, vždyť život má nějaké limity a meze. Některé se dají pokořit, jiné zcela rozbořit. Jiné však odolají a nedají se zvládnout, třeba stáří, kdy už nebudeme mládnout. Přibudou nám vrásky na tváři, když nás ranní slunce ozáří. Ale proč to píši Umí snad veršovat jen mniši Ne, život není o rýmech, je o světle i o stínech. Mohl bych psáti nekonečné řádky a balit je do hedvábné látky. Pohled do očí Možná se s námi svět zatočí. Pojďme to zkusit někde na hezkém místě a třeba bude další příště. ...