Mám ráda přírodu, sluníčko, pohyb, výlety, hudbu, knihy, povídání, při kterém člověk ztratí pojem o čase, ale i nicnedělání.
Těší mě hezké chvíle s fajn člověkem/lidmi, pohoda a obyčejné věci, které vlastně vůbec nemusí být obyčejné. Nemusím být na exotické dovolené, abych si něco užila. Pro mě je důležitější, s kým jsem, než kde právě jsem.

Když jsem mezi blízkými, tak se umím uvolnit, nehlídám se a dovolím si být i nerozumnou a praštěnou. Nemám potřebu působit dokonale ani si na něco hrát. Život je dost vážný sám o sobě, tak proč se občas nezasmát i sám sobě.

Pracuji v pomáhající profesi, která mě ovlivňuje i mimo práci. Je pro mě důležité, jak se člověk chová k ostatním, zejména k těm, kteří neměli tolik štěstí, nejsou tak úspěšní, chytří nebo dokonalí, jak bychom si všichni možná přáli být. Vážím si slušnosti, respektu a obyčejné lidskosti. Nejen toho, jak člověk působí navenek, ale především toho, jaký skutečně je.

Mám dvě dospělé samostatné děti, které už žijí svůj vlastní život. Jsem v období, kdy mám dostatek prostoru pro sebe, své zájmy, i to, co mi život přinese. Nemám všechno nalinkované a ani nechci. Věřím, že život se vyvíjí, některé věci nás překvapí a ne všechno musí mít předem daný směr.

Vynechala jsem doplnění "životního cíle" - určitě si chci svůj život užít, jak nejlépe mohu a přitom žít tak, abych se za své činy nemusela stydět před druhými ani sama před sebou. Ne vždy se všechno povede podle představ, ale důležité pro mě je umět si chybu přiznat a zůstat sama k sobě upřímná.

Životem mě provází myšlenka: Všechno je, jak má být, přestože to tak v danou chvíli nemusím vidět. Neznamená to, že je vždycky všechno snadné nebo že všemu rozumím. Spíš věřím, že i věci, které zpočátku nedávají smysl, mohou mít své místo v našem příběhu.