Tak nevím, zda jsem to se zadáním inzerátu moc nepřehnala. Záměr je velmi jednoduchý. V dnešním světě seznamek a krátkých vztahů v sobě pořád nesu představy o osudovosti, kde vztah není jen běžným soužitím a vědomím, že někoho mám (ne pouze na WA, e-mailu či Teamsech...), ale neustálým objevováním něčeho unikátního jako je prostá láska, která není samozřejmostí. A tajemnost a příslib? Ne, nechci jen na počkání psát o životě kolem mě.
Najdu zde (v tomto nereálném prostředí) někoho takového, že budeme vědět, že je to láska na 100 let? S tím, že mých 147 je nereálných, ale duše jsou duše... Dám tomu čas, ale život je příliš krátký na to, abych se soustředila jen na toto prostředí.
Čas? Po prvním dni nevím, co odpovídat na dotazy typu: Půjdeme na kávu? nebo Tak já bych to s tebou zkusil...
Třeba: Na kávu? No nevím, po kofeinu bývám hrozně upovídaná. Jsi si jistý, že to tvoje ušní bubínky hned první den zvládnou?
A zkusil? A co přesně máš v plánu zkoušet nejdřív? Moji trpělivost, nebo smysl pro humor? Ta zkušební doba je jako v zaměstnání budu potřebovat tři reference od tvých bývalých a motivační dopis, proč bych si měla vybrat právě tebe.
Milý deníčku, jdu spát a nechám si o otevřených srdcích (doufám, že ne poklopcích) zdát...