Je mi celkem jasné, že je to mission impossible, ale přesto to zkusím. Onemocněla mi kamarádka, angína uprostřed léta, to nevymyslíš. A co má být, že? Stávají se i horší věci.
Jenže jsme měli v plánu navštívit dnešní (!) koncert Kateřiny Marie Tiché ve vinařství LAHOFER. Problém je tedy jistě zřejmý, umocněný tím, že z na jedné ruce spočitatelných možných náhradních kamarádek je palec a prsteníček na dovolené, malíček s prostředníčkem už mají program. A co ukazováček? Nic. Zmíněná hypotetická ruka totiž patří poměrně nešikovnému zaměstnanci dřevařské pily. Ne, nejsem to já. Já mám všechny údy kompletní a funkční, činnost u monitoru je v tomto ohledu zcela bezpečná.
Myšlenku obrátit se na některého z kamarádů jsem zapudil ještě dříve, než vůbec dozrála. Na koncertě tohoto typu bych se s mužem cítil poněkud nepatřičně; v tomto směru jsem dost konvenční. I Zkrocená hora mě minula. To raději vyrazím sám a nadbytečný lístek věnuji náhodnému návštěvníkovi na místě.
Nicméně bych považoval za výrazně lepší variantu, pokud by se v Brně či přilehlém okolí našla interesantní žena, která by chtěla páteční večer místo u televize strávit na zmíněném koncertě ve společnosti inteligentního muže, podle mnohých sympatického a s dávkou charisma nikoliv malou - ovšem nic pro milovnice vytuněných šampónků. Muže vyhlášeného svým často až nekorektním humorem, který však má, jak vidno, i citlivou a romantickou stránku, například je spousta filmů, u kterých i uroním, jen to málokdo ví.
A nyní v deníku promluvím k jedné konkrétní, kterou tato množina slov zaujala natolik, že odepsala...