A co ženy ve vyšším věku, jak si stojí na seznamkách třeba dámy 40+ nebo 50+, mají šanci? Samozřejmě, že horké zboží, jak v běžném životě, tak na on-line seznamce, jsou hlavně ženy do 35 let. Takové ženy mají široké portfolio mužů, z kterého mohou vybírat. V této fázi je na seznamkách velký převis mužů, kterých je tam nejvíce. Pak se to láme kolem toho 35. věku. Muži pak začnou mít pocit, že takové ženy už nejsou tolik produktivní, hledají potencionální partnerky pro svou rodinu. Pak se to začne vyrovnávat až v tom druhém kole, kdy se mužům i ženám rozpadne vztah a to bývá kolem 50.
Rozdíl je ale v tom, že muži v tom věku často zakládají druhé rodiny, takže stále hledají v mladší kategorii. Pro ženy 50+ je to dost nespravedlivé a neúprosné a ztrácí sebevědomí. Navíc pro ženy je při výběru na seznamce rozhodující víc než vzhled protějšku sociální status, což znamená, jak si ten muž stojí v sociální struktuře a zda se dokáže postarat o rodinu, kdežto muži u žen stále hledí nejvíce na její atraktivitu. Prý si mám najmout kouče . A zřejmě i psychologa jak to tak čtu.

A jak jsou na tom na on-line seznamkách muži?

Ti jsou na on-line seznamkách zastoupeni v poměru 3:1, takže je jich mnohem víc než žen. Hlavně v té nejmladší věkové kategorii. Začíná se to pak vyrovnávat až kolem 50. roku věku, kdy je tam zastoupení v poměru mužů a žen 50:50. Obecný problém je ale v tom, že spousta mužů chodí na on-line seznamky jen za účelem si zvednout sebevědomí. To znamená, že jsou reálně ve vztahu, ale zkouší si tam otestovat, zda jsou na trhu stále v kurzu, protože co kdyby.
Pak se může stát, že si s nimi nějaká žena píše a oni tu konverzaci najednou utnou a zmizí. To se dnes nazývá ghosting (ghost=duch) a je to jeden ze současných nešvarů nejen virtuálního seznamování, ale děje se to i v reálném životě, kdy lidé najednou zmizí ze vztahu, neboť například nemají odvahu se s tím protějškem normálně rozejít. To ale dělají tedy i ženy.
Tak jo. To jsou tedy vyhlídky. Když zmizíš, budeš zmizelej..

Touha je silný a reflektovaný nenaplněný vztah k něčemu, co by si člověk přál, zejména když předmět touhy je vzdálený, neurčitý a naděje na splnění je malá. Od potřeby se liší stálostí a vzdáleností osoby či předmětu, od přání svou naléhavostí.

Život není o čekání, až bouřka pomine, ale o tom, naučit se tančit v dešti.
(autor neznámý)

Naděje, tajemství a touha
jsou tím, co nás udržuje na cestě.
Naděje, že cesta pokračuje i za obzorem.
Tajemství, které se tam ukrývá.
A touha ho poznat.

Někdo klepe na dveře a já se ptám: Kdo je tam?
To jsem já, štěstí! Ozve se tichý hlásek.
Štěstí - myslím, že asi blouzním,
teď uprostřed týdne?
je mi líto,
na štěstí dnes nemám čas.
Musím ještě vykonat spoustu věcí,
nemám ani čas, abych si odpočinul.
To si přece dovnitř žádné štěstí nepustím.
Člověk nemůže být pořád šťastný.
Štěstí často přichází zcela neočekávaně,
Ale, když mě tíží čas,
Pak, holt, mělo štěstí smůlu.

(Helmut Gebhard, písničkář z Teneriffe)