Seznamky pro čtyřicetileté, padesátileté, šedesátileté i starší. V posledních letech jich značně přibylo. Lidé se nebojí hledat si nového partnera či partnerku ve věku, který byl dříve považován za dobu, kdy má člověk akorát tak sedět pod hruškou a koukat do dálky.
Seznamovat se v šedesáti je adrenalinový sport. Kdo to zkusil, je překvapen. Pak zklamán. Pak otráven, a to tak, že říká: toto už nikdy více. Jenže pak potká nějaký sympatický pár vyššího věku a slyší: My jsme se seznámili nedávno, na seznamce, přes internet. Takže co dál? Zkusit to znovu? Marný boj? Ale když to vyšlo jim, co když to vyjde i mně?
Aby člověk takovou pozoruhodnou životní zkušenost absolvoval, nezešílel přitom a neztratil zbytky sebeúcty, je dobré znát několik těchto pravidel.
1. Lidé se na internetu chovají jinak než ve skutečnosti. Jsou odvážnější, drsnější, upřímnější.
2. Všichni jsou aktivní. Slovo aktivní je nyní v módě.
3. Ne, opravdu nikdo nevypadá jako na fotografii.
4. Muži se snaží být veselí.
5. Seznámení je příležitost si postěžovat. S tím je třeba počítat
Docela pravdivý článek z internetu. Nebudu opisovat celý (mohu zaslat na email), zase bych dostala vynadáno, že nic nenapíši vlastními slovy. Proto jen záverečný odstavec, s kterým se dá souhlasit.
Seznamování je zkrátka dobrodružství a každé dobrodružství provází spousta neuvěřitelných zážitků, při kterých člověk v sobě objeví do té doby netušené schopnosti. Jednou z nich je schopnost toto vše přežít, umět se tomu zasmát a nepodléhat pocitu, že hledání fajn parťáka či parťačky do života je ve vyšším věku marné.
A teď nevím. To, že miluji dobrodružství je prohra nebo výhra? No v každém případě výzva