Jak bych ho specifikoval? Jako pokus najít pořádnou ženskou. zn. Na dožití. Humor ten mě většinou neopouští rád se směju a o to raději se směji s někým, nedaří se. Nejsem ideál, ideálně krásný, nejsem bez problémů, kdo z nás je nemá, ale pracuji na nich, vlastně ani nevím proč se zde vypisuji. naše životy se mnohdy vykolejí a zřejmě proto jsme zde na tomto vykolejeném místě, impuls proč tohle nyní píši vyšel ze sledování seriálu, pustil jsem si "Bohému" myslím, že je to dobrá série České televize, obvykle ale seriály nesleduji ani tu naši ČT. Někdy nás něco zasáhne a ani nevíme proč, tedy náš neokortex to neví, naše podvědomí ví jistě co chce říct, ale neokortex mu do toho často zasáhne a tak to někdy vypadá dost klikatě to co z nás tedy v tomto případě ze mě vypadne. Vánoce byla v tom seriálu scéna z vánoc, herečka tam spokojeně seděla, stromeček nastrojený vánočka na stole a mě blesklo hlavou nechci být na další vánoce sám. Abych to vysvětlit nevadí mi být sám na vánoce, mám vánoce rád a umím si je užít, vše jako by se zpomalilo i kola vesmíru jako by se točila pomaleji rád podléhám téhle iluzi. A mě popadne vánoční duch strojím stromek (umělý) chystám salát, dávám do něj Vysočinu, kapra nevedu ryby nejím takže jen řízky a chystám když je čas tedy chystám vařím vánoční tlačenku, trošku asi zhovadilost a vyrábím štrůdl, ten miluji a do toho si pouštím takový ty černobílý feerie ve kterých zpívá Menšík a Libíček třeba, takové sprostonárodní písně. Půst nedržím neboť halucinovat z hladu a vidět zlaté prasátko to je pod úroveň (tady se usmívám). Ale cosi chybí někdo s kým a pro koho to mohu chystat někdo s kým se mohu nasdílet. Takže tohle chtělo mé podvědomí prostřednictvím mého neokortexu sdělit světu, ale obávám se, že je to marný, je to marný, je to marný.......