Je vlahá a sladká jako opiová vůně,
Občas bezbranná, jako malé dítě v matčině lůně.
Je jako madona, jejíž tvář slunce rozzářilo,
je jako voda, bez níž by nebyl život.
Ve tváří bílá, jako čerstvě napadlý sníh
a oči šedomodré , nejeden muž utopil se v nich.
Blond hříva, ve slunci se ji třpytí,
Její dotek hřeje , když za ruku mne chytí.
Je mou nadějí, mým živým snem ,
jsem její nocí, ona mým rozzářeným dnem!

Věřím na duhu . Věřím na kouzlo okamžiku. Věřím, že milování je nejlepší spalovač kalorií. Věřím v líbání, v hodně líbání. Věřím, že šťastné eny jsou ty nejkrásnější. Věřím, že každý okamžik je novým začátkem, , jo a věřím v zázraky...

Primitiv diskutuje o všem.
Primitiv je mistrem v předstírání, že něčemu rozumí.
Primitiv nerozlišuje mezi věcnou argumentací a argumentací osobní.
Primitiv se vyžívá ve formalitách, je nemožné prokázat, že se primitiv mýlí.
Nesnažte se primitiva o něčem přesvědčit, to se stejně nikdy nepovede!
Diskuse s primitivem je bezjnadějná.

Můj milý deníčku, dlouho jsem už nepočmárala žádnou s tvých stránek, omlouvám se , nebylo to tím , že není co psát , naopak , bylo toho tolik, že nebyl čas.
Ano nebyl čas, protože žít život a psát chce disciplínu, jsem prostě nedisciplinovaný jedinec, vím to a vlastně se za to ani nestydím. Mám -li shrnout čas mé nepřítomnosti do jedné věty, pak zní " potkalo mě štěstí. Za pár dnů se moje malá princezna vdává, uteklo to tak rychle .. ještě nedávno jsem se modlila, abychom ve zdraví přežily pubertu a nezakously se! Dnes se modlím, abych ty šaty na svatbu už konečně došila, a taky aby v sobotu nepršelo.
Doma mám děsný chlívek a odkladiště všeho co je potřeba, všechna rande , schůzky , jednání jsou odročena do dalšího týdne , kdy po finální úlevě, že je to za mnou spadne lavina toho, jež odkládám. Život je divoký, já vím..
Proč to tady vlastně píšu ? Před měsícem mi umřel kamarád, byl jen o 10 let starší , pořád byl v jednom kole, pořád nic nestíhal v posledních letech, jsme se už moc nestíhali vídat a pokud jsme to stihli, tak "rychlý" kafe. Naposled mi říkal , "ještě deset let a pak budu důchodce , užiji si to! Hory, cestování , rodinu a budu mít čas na všechny mé koníčky , budu žít a užívat naplno. Teď ale ... " zasypal mne spousty jeho pracovních věcí. Užasle jsem na něj koukala, kolik má energie , že se vůbec nezměnil, měl můj tichý obdiv a vlastně i trochu závist, že v důchodu si bude tak užívat. Za pár týdnu , dostal infarkt v kanceláři , umřel a spoustu věcí nestihl , vlastně nestihl ani žít naplno, tak jak si plánoval. Já vím, je to život .. Tu závist vystřídal smutek, avšak nepřemýšlela jsem ani nad tím , že umřel , ale nad tím jaké měl vlastně štěstí. Umřel prostě rychle, kdyby zůstal ochrnutý závislý na pomoci , ANO žil by, ale... Opět jsem se začala modlit , nikoliv za přežití puberty mých dětí , nikoliv za to aby nepršelo v sobotu, ani za jackpot ve sportce , nebo za zdraví , ale za to abych prostě jednou jen umřela nezávislá...

Suchý suchar used k stolu
u suchého dubu ,
přemýšlí jak suchý suchar
nepodře mu hubu ... :489:

Vážně jsem prostě přirozeně praštěná :3875: :3875: