Většinou mlčím, ale to neznamená, že nevnímám. Fotím obyčejné věci výlohy, ulice, lidi, co si mě nevšímají. Večer si pustím starou desku, kterou už dávno nikdo neposlouchá, a čtu, dokud mi nezavřou oči. Občas si při tom říkám, jestli existuje někdo, kdo by tu desku chtěl slyšet se mnou.

Hledám někoho, kdo se nebojí ticha. Kdo chápe, že někdy stačí jen sedět vedle sebe a dívat se z okna. Nevím, jestli umím vést rozhovory. Ale umím u toho být. Vážím si lidí, kteří se nesmějou, když nechtějí.

Nemusíme nic plánovat. Můžeme jen koukat z okna. A možná bys mi řekla, co vidíš ty.