Sám bloudím a dýchám vánek s aromem borových lesů, sám poslouchám sonátu z ptačích hrdélek, sám brouzdám po pláních léčivých vřesů, po stopách osudu, k budoucím krokům mou mysl ochrání jen jeden andílek, hledám tu pravou, co chybí mi k dalším z mnoha životů, při každém ranním rozbřesku, dávat si spolu slunečního svitu šálek, ruku v její dlani na věky spoutáni, vstříc dalším z nových příběhů, naše duše splynou v jednu a po vzájemném jiskření přilétne se šípem amorek, budeš mou oporou a já budu tvou, láskou věrnou, můžu být tvůj Adam a ty mou Evou.