Asi nehledám vztah v tom klasickém seznamkovém smyslu.
Hledám ženu, vedle které mi bude dobře. Přirozeně, bez tlaku, přetvářky a přehnaných očekávání. Život má stejně často vlastní plány, i když ty naše mohou být úplně jiné.
Chybí mi blízkost. Obyčejné lidské teplo, objetí, pohlazení, držení za ruku, pocit bezpečí vedle někoho, s kým můžeme být obě samy sebou.
Věřím, že vztah není jen prvotní chemie a wow. Je to i důvěra a vědomé rozhodnutí vybírat si toho člověka znovu i ve dnech, kdy není všechno perfektní.

Co nabízím?
- introverta, který potřebuje trochu času než pustí někoho blíž. Ale když se cítí bezpečně, je typ "tak a teď už tě ze života jen tak nepustím"
- člověka, který je nejšťastnější v přírodě, na kole nebo při focení (s lehkou obsesí na západy slunce)
- přemýšlivou duši, co hledá pod povrchem a občas analyzuje život, vztahy a lidské chování víc, než je mentálně zdravé
- černý humor, sarkasmus a občas velmi odvážné předstírání, že mám život pod kontrolou
- stabilitu a respekt - nevyměňuju lidi při prvním nepohodlí
- občasné existenciální krize, aby byl život pestrý

Bonusové body získáš za:
- opravdovost místo dokonalosti a předstírání
- humor, inteligenci a schopnost nebrat život smrtelně vážně
- ochotu jet se mnou na kolo, i když zjistíš, že malý výlet má podle mě 50 km a přesně naplánovanou trasu
- to, že víš, kdo jsi. I se svým moc nebo málo. A nebojíš se sebereflexe, tedy dokážeš si přiznat "občas to se mnou není úplně jednoduché", místo přesvědčení, že problém jsou vždycky všichni ostatní
- vzácnou kombinaci spolehlivosti, čitelnosti, stability a dospělé komunikace - ideálně, ať obě víme, na čem jsme a nemusíme hádat, jestli jsme v romantické komedii, psychologickém thrilleru nebo každá v jiném vesmíru
- schopnost nepanikařit, když občas zmizím do svého introvertního doupěte dobít energii v režimu "teď chvíli nemluvím, ale pořád tě mám ráda"

A pokud jsi dočetla až sem, možná existuje šance, že jsme se tu nepotkaly úplně náhodou...