Možná se ještě neznáme.
A možná už jsme se někde zahlédli v tichu mezi slovy, v melodii, co zní až do kostí, v pohledu, který zůstane i poté, co odejdeš.
Nevím, kdy přijdeš. Ale vím, koho hledám.

Jsem žena, která si jde sama na koncert.
Která si v klidu vychutná víno u stolu pro dva i když sedí sama.
Jsem upřímná, přirozená, někdy tichá a jindy plná smíchu. Nejsem dokonalá ale jsem opravdová.
A nic nepředstírám.

Nepotřebuju být zachraňována.
Ale toužím být viděna.
Toužím po muži, který se nebojí blízkosti, který umí být pevný i něžný, který se nevyhýbá hlubokým rozhovorům ani tichu, které mezi námi jednou možná vznikne.
Muž, který ví, co chce, a nebojí se za tím jít. Bez výmluv, bez her, bez možná.

Ve vztahu hledám vzájemnost dotek, pohled, slovo i mlčení, které není prázdné.
Chci partnerství, které roste, i když přijdou těžší dny.
Chci někoho, komu důvěřuju. Kdo drží slovo. Kdo se nezalekne zranitelnosti.

A co nabízím já?
Sebe. Celou .Bez her, bez masek.
Někdy s emocemi, ale vždy s úctou.
Srdce, které se nebojí milovat, když ví, že má koho

Nevím, kdy tě potkám nebo jestli už jsme se dokonce potkali.
Ale vím, že když přijdeš, poznám tě.
Podle toho klidu v těle.
Podle toho, že konečně nebudu muset vysvětlovat, kdo jsem protože to uvidíš.

Těším se na tebe.
A do té doby jdu dál s hlavou vzpřímenou, srdcem otevřeným a nohama pevně na zemi.