Mám svůj život, svoje zázemí a klid v hlavě. Ale říkám si, že by byla škoda jen tak čekat, co přinese zítřek.

Možná už mám za sebou kus života, ale rozhodně nechci říct, že to nejlepší už bylo. Chtěl bych ještě zažít něco krásného. Možná trochu pohádku takovou tu opravdovou, ze života.

Potkat ženu, se kterou bude dobře i bez velkých slov. Smát se, povídat si, vyrazit na procházku, na výlet nebo jen tak někam spolu. Prostě si užívat společný čas a těšit se jeden na druhého.

Nemusíme nic uspěchat. Stačí, když si dva lidé padnou do oka, bude jim spolu dobře a postupně zjistí, že právě vedle toho druhého je jim nějak hezky.

Protože některé krásné kapitoly života možná teprve čekají na napsání