Paradox obsazených stolů.
Nákupní středisko, provozovny s prodejem jídla, stoly na galerii. A zde jsem objevil paradox obsazených stolů. Většinou chodí skupinky, rodiny, přátelé a podobně. Vyberou jídlo, objednají si a rozhlédnou se. Pojednou zjistí, že je u stolů skoro plno, a tak při čekání, hned jak se nějaký stůl uvolní, si ho zaberou. Pokud je to jedinec, obětuje třeba kabát a jde znovu čekat k pultu. Já se svojí povahou samozřejmě čekám stále poblíž pultu, stranou, abych nepřekážel s tím, že to nechám náhodě a snad se něco uvolní až budu mít důvod sedět u stolu. A když jsem dostal jídlo, jeden stůl byl náhodou volný, takže jsem se v klidu najedl a pozoroval ten proces. Zhruba u poloviny, dobře, u dvou pětin stolů seděli čekající bez jídla. A došel jsem k závěru, že kdyby lidé ty stoly nezabírali, tak ten problém vůbec nevznikne.
Když to shrnu, problém vzniká právě proto, že ho někdo řeší.