Drazí přátelé,

dlouho jsem do deníku nic nenapsal, ne že bych musel, ale tak nějak nebylo co. Život běžel svým tempem, já sem moc nechodil, protože jsem neměl důvod...

Lepší cesta, o které jsem minule psal, se ukázala býti značně hrbolatou a turbulentní. A jaký je výsledek...??? Popravdě řečeno opravdu nevím, protože ženám asi vůbec nerozumím...

Na jednu stranu si tady ženy přejí normální vztah a život, když se seznamují, a po čase řeknou, že ho vlastně ani nehledají a že si představují návštěvy tak 2x max. 3x do týdně. Zbytek týdne si potřebují odpočinout a udělat si osobní volno...

Nooo...takhle si zase normální život nepředstavuji já. Připomíná mi to spíše návštěvy ve fitku, které jsou po počátečním entuziasmu čím dál méně časté, jen tak párkrát v týdnu si zacvičit, občas vyrazit do přírody a domů...

Takže dilema. Já osobně si volno od té své brát nepotřebuji, případně odpočívám s ní. Jak by to potom vůbec bylo, kdyby jsme jednou žili spolu...??? Zmiz...dnes odpočívám...??? Jak by se jí to líbilo, kdybych to volno chtěl také...???

Třeba bychom potom měli volno skoro pořád a bylo by to jako na začátku... Dá se tomu ještě vůbec říkat vztah...???

Hezká představa což, jak si balím tajtrdlíky, stan, karimatku, spacák a odjíždím do Boubína, Brd, nebo Českého ráje, aby si ode mě moje drahá odpočinula...

Nooo...třeba se mi tam zalíbí tak, že už se nebudu chtít ani vrátit a dožiji svůj život jako poustevník v jeskyni...

Co vy na to milé dámy, máte to také tak, co je to vůbec normální vztah a život...???

Milé dámy a pánové,


děkuji všem za milé vzkazy, ve kterých reagujete na můj příběh, zde na Štěstí...
Jak jistě víte, vše má svůj vývoj, svou dynamiku, směřující ať k tomu pozitivnímu, nebo negativnímu zakončení příběhu.
Tímto vývojem prochází i můj vztah, který zde začal. Jestli Vás to zajímá, možná je to s Luckou na dobré cestě, čas ukáže.

Udělal jsem pro to vše, co jsem mohl a jak se říká, naděje umírá poslední...

Takže držte pěsti a pokud o to budete stát, budu Vás informovat, jak se vše vyvíjí..



Přeji hezký den a veselé Velikonoce všem...

3/3

Zjistil jsem bohužel, že mi lže ohledně kontaktů se svými obdivovateli a zapírá mě. Začali jsme se kvůli tomu dohadovat. Já se snažil vysvětlit, proč mi to vadí, bohužel se nepodařilo. Je to tak nepochopitelné, že chci jenom ji, být jenom s ní a s nikým mezi námi ??? Nechci žít s virtuálním nebožtíkem v našem vztahu, který se může kdykoli vynořit, jako kostlivec ze skříně !!!

Připomnělo mi to jeden zdejší velice pěkný, ale smutný inzerát:
"Jsi tady, věřím, že někde jsi. Hledám tě celý svůj život a zatím marně. Nehledám lži faleš ani medová slova, a přitom aby jsi byla dál na seznamce a psala jsi si z jinými. Já to nedělám, je to nefér a hnus k druhému. Chci najít svoji duši v tobě, smazat to tady a žít jeden pro druhého. Těšit se na sebe a z každé chvilky. Dnešní svět je plný zla, falše lží. Proč lidi nežijí s větou " jsme dvě těla ale jedna duše." Jsem normální chlap, a hledám ženu s velkým Ž. Už jsem tady byl a vždy jsem zhnusen odešel. Opravdu nejsem gigolo, a nejezdím plnit vaše touhy. Fotky jsou pro přátele. Všem vám přeji hodně štěstí, ať naleznete to po čem vaše srdce a duše touží."

Seznamka, jak se říká, je skvělý sluha, ale zlý pán. Bohužel se mi již jednou kvůli seznamce rozpadlo moje první 32 let trvající, do té doby celkem šťastné manželství.

A tak došlo k nejhoršímu, partnerka se rozhodla se mnou rozejít... Nikdy jsem nečekal, že se v mých letech tak vášnivě zamiluji a už vůbec ne, jak mě bude srdce bolet a pukat, když dojde k rozchodu. Nabídka jejího kamarádství mě sice potěšila, ale nechápu to. Velice dlouho mi bude trvat, než to zpracuji a jak se říká rozchodím to.

Takže nezbývá, než se vypravit zpět do reality. Je otázka kam, hospody ani bary nevymetám, MHD nejezdím, opravdu nevím, kde se dnes najdou fajn baby.
Ještě chvilku počkám, až budu starší, a potom začnu chodit do parku, krmit holuby a na náplavce labutě.
Dávám tomu tady pár týdnů, protože naděje umírá poslední. Potom Štěstí opustím a zabalím to tady jednou pro vždy...

P.S. i když nikdy neříkej nikdy...

2/2

Setkali jsme se poprvé...pusa, kytička, káva u benzínky a sendvič, jinde měli zavřeno, začali jsme spolu mluvit a líčit svoje životní příběhy. Na konci schůzky jsme zjistili, že je nám spolu tak dobře, že se už těšíme na tu druhou a začali jsme si skoro nonstop psát na jedné sociální síti.

Podruhé jsme se setkali u řeky na procházce s tajtrdlíky*, pozornému čtenáři neujde, že mám tři. Ti nás s nadšením zamotali vodítky do sebe. Jejich nová panička se jim nesmírně líbila, mě také. Nejspíše mi chtěli udělat radost, ulehčit a urychlit naše seznamování, a zamotávali nás stále dál. Připadal jsem si jako Old Shatterhand připoután k indiánskému totemu, obklopen křepčícími Apači. Dostali nás do tak těsného sevření, že byla naprosto nutná série pohybů a manévrů k vyproštění, hraničící až s intimitou. Velice jsme se nasmáli a nechtěné dotyky pomalu přerůstaly v ty chtěné.

Následovala třetí schůzka, čtvrtá, další a další. Z obyčejných schůzek se pomalu začalo klubat něco jiného, vzájemná náklonnost a troufám si tvrdit snad i láska. Byli jsme spolu skoro každý den a já zjistil, že tu svou novou lásku opravdu neskutečně miluji a doufal jsem, že ona také mě.

Jenže ne vše je vždy zalito sluncem. Došlo k tomu, že jsem se jednoho dne rozhodl svůj profil zde jak se říká zabalit a věnovat se jenom své vysněné. Zároveň jsem ukončil psaní s předchozími dámami. To samé, jsa opojen láskou jsem očekával od své vyvolené. Ta bohužel stejný pocit neměla, ač mi tvrdila jak mě miluje. Připadalo mi to divné a začalo mi vadit stále více a více neustálé pípání zpráv, když jsme byli spolu, psaní si s jinými uchazeči o její přízeň a její neustálé návštěvy, zde na Štěstí...

Pokračování příště...

*tajtrdlíci = psi

1/1

Chodím sem asi přes 2 měsíce, zhruba od začátku ledna. Čím dál tím méně a popravdě mě to tady moc neuchvátilo. Kdysi jsem chodil na Lide.cz, jen si pokecat a tady jsem od toho čekal trochu víc.

Dobře chápu princip internetové seznamky, ostatně pracuji léta v IT, ale že mi budou sedmdesátileté babičky posílat společné fotky s urnou nebožtíka, nebo profesionálky nabídky na jejich služby včetně ceníku, to jsem opravdu nečekal.

Začínám být lehce otráven, tohle nebyl původní záměr, pro který tady jsem. Mám to celkem podrobně popsáno v profilu, proč jsem se sem vůbec vydal a co tady hledám, ale nějak to nenacházím.

Fajn ženské co jsem tady potkal, bych spočítal na prstech jedné ruky, většinou je to ale druhý konec republiky a vztahům na dálku moc nevěřím.

Do srdce se mi opravdu vryla až ta třetí, jmenuje se Lucie.

Pokračování příště...