Drazí přátelé,
dlouho jsem do deníku nic nenapsal, ne že bych musel, ale tak nějak nebylo co. Život běžel svým tempem, já sem moc nechodil, protože jsem neměl důvod...
Lepší cesta, o které jsem minule psal, se ukázala býti značně hrbolatou a turbulentní. A jaký je výsledek...??? Popravdě řečeno opravdu nevím, protože ženám asi vůbec nerozumím...
Na jednu stranu si tady ženy přejí nor...
celý textDrazí přátelé,
dlouho jsem do deníku nic nenapsal, ne že bych musel, ale tak nějak nebylo co. Život běžel svým tempem, já sem moc nechodil, protože jsem neměl důvod...
Lepší cesta, o které jsem minule psal, se ukázala býti značně hrbolatou a turbulentní. A jaký je výsledek...??? Popravdě řečeno opravdu nevím, protože ženám asi vůbec nerozumím...
Na jednu stranu si tady ženy přejí normální vztah a život, když se seznamují, a po čase řeknou, že ho vlastně ani nehledají a že si představují návštěvy tak 2x max. 3x do týdně. Zbytek týdne si potřebují odpočinout a udělat si osobní volno...
Nooo...takhle si zase normální život nepředstavuji já. Připomíná mi to spíše návštěvy ve fitku, které jsou po počátečním entuziasmu čím dál méně časté, jen tak párkrát v týdnu si zacvičit, občas vyrazit do přírody a domů...
Takže dilema. Já osobně si volno od té své brát nepotřebuji, případně odpočívám s ní. Jak by to potom vůbec bylo, kdyby jsme jednou žili spolu...??? Zmiz...dnes odpočívám...??? Jak by se jí to líbilo, kdybych to volno chtěl také...???
Třeba bychom potom měli volno skoro pořád a bylo by to jako na začátku...
Dá se tomu ještě vůbec říkat vztah...???
Hezká představa což, jak si balím tajtrdlíky, stan, karimatku, spacák a odjíždím do Boubína, Brd, nebo Českého ráje, aby si ode mě moje drahá odpočinula...
Nooo...třeba se mi tam zalíbí tak, že už se nebudu chtít ani vrátit a dožiji svůj život jako poustevník v jeskyni...
Co vy na to milé dámy, máte to také tak, co je to vůbec normální vztah a život...???