--- Již jsou doma ---



Vlaštovky .-)
Chlap, co rozhlíží se po ženě, co umí a ráda nosí sukýnky a přitom ruku nemá samé prstýnky.
Přeci stačí jeden z lásky, ostatní mohou být i z pampelišky pásky.
Žena, partnerka, co by mi doplnila, umím pustit pračku, myčku a k tomu je i připojit nebo opravit. Umím doma uvařit, ráno udělat snídani, zasadit strom, postavit zeď - dům, rozebrat a někdy i složit auto. A přesto mám jen dům, žena z něj dokáže udělat domov. Moje práce mi je koníčkem, i když to je práce rukama. Při tom ještě stačím jezdit autem po kraji, a vnímat tu nádheru, co vyloupne se po šeru.
Rád bych Tě potkal, abys měla všeobecný rozhled, trošku akční, pracovitá, byla moudřejší, byla Žena, a spolu třeba ráno po stopách Jakuba Krčína, odpoledne na kapra v Třeboni a večer na Focus rock. Nebo pozdravit tátu Škwora, vyběhnout Rozsutec, přivázat rajčata k tyčkám, vymyslet kam vyvýšené záhony, jakou barvu na fasádu.
Možná máme společnou představu, že si od základu postavíme obytnou dodávku, a pojedeme jen tak, pro pohodu, pro poznání, pro život. Budeš držet hřebík a budeš mi věřit, že se trefím tím kladivem. Tak jako já budu věřit, když podívám se do očí tvých. Ne, nejsem jen tak obyčejný. Osud má plán pro každého...