Moc se mi tu líbilo. Shams je 120 km od letiště. Vybrala jsem si to na doporučení známé, která tu také byla se svým manželem. Moc krásný korálový útes dosahoval až na pláž. 2 km odtud je resort Gorgonia, kam jsem si udělala vycházku. Odtud je příznivý proud směrem do Shamsu. Protože jsem byla sama, tak jsem to nezkoušela. Tentokrát jsem si nebrala koupací plášť, byla bych tu jediná. Na pláž jsem chodila před šestou hodinou. V 5:58 do 6:00 vycházelo slunce. Bylo tam dost lidí v neoprenech. Moje známá má rovněž neopren, ale nechala jej doma. Říká, že to není příjemný pocit na pokožku. Nevím, nezkusila jsem to. Bydlela jsem v nádherném pokoji, kde se klenula kupole z režných cihel s výhledem na moře. Na terase jsem v bydlení neustále musela ustupovat holubům. Egyptský majitel resortu je Nubijec od Asuánu, proto ta architektura. Já jsem to však zažila v den odjezdu i v Brně, kde jsem navštívila vodojemy na Žlutém kopci.Přímo na pláži se s námi koupalo 45 želv a mnoho různých dalších tvorů, které neumím pojmenovat. Jednoho jsem litovala jak je škaredý. Připadal mi jako rejnok, ale byl vybaven i ocasem. Večer jsme se setkávali u baru. Lidé si většinou přehrávali na mobilech záznamy z kamer, které toho dne ulovili.Tak měli i nahráno setkání se žralokem lagunovým. Byli to odborníci na žraloky. Tak tedy ten co jsem ho litovala pro škaredost, byl žralok kytarový.Odbavující CK mi poslala dva dny před odjezdem zprávu, že se tam vyskytli kladivouni, ale ty jsem neviděla, ani je nikdo nezmiňoval.Když jsem přijela domů tak známý se kterým jsem byla v Marsa Alam minule říkal, ať jedu zase s ním.Má totiž dar nalézat levné zájezdy. Vskutku, když jsem byla minule s ním tak to stálo třikrát méně. Tentokrát jsem ale měla zájezd místo na 8 dní, tak na 12.Musela jsem však platit za dvoulůžkový pokoj. On totiž si nejprve zlomil krček a nemohl tedy jet. Já jsem řekla, že počkám. Tedy nejeli jsme na podzim, ale až teď. To se zase ukázalo, že nemá pas platný ještě 6 měsíců po návratu.

Sešli jsme se na ostrově Prvič. Mělo to být v Šibeniku, ale tentokrát mi opět zrušili moje dopravní spojení, tentokrát autobusové (Flixbus). Zase jsme byli zpočátku 4. Místo Lindy byl Terry(Walesan). Je to zanícený hvězdář. Během plavby měl i přednášku. Leželi jsme na palubě a dívali se na hvězdy, které nám ukazoval laserovým ukazovátkem. Bylo to jen jednou. Místo s co nejmenším světelným smogem se podařilo najít blízko Molatu. Proplouvali jsme Kvarnerem a Kornaty. Koupala jsem se až desátý den plavby 16.5. před vilou Caroline v zátoce Čikat na Malom Lošinju. Tam se od nás odpojil, Terry, protože dával zahradní party. Pozvání k plavbě dostal, až po rozeslání pozvánek. Na Pašmanu jsme byli v marině Olive, kde jsem si úspěšně vyzkoušela svou novou šnorchlovací masku. Prohlédli jsme si Zadar. Jeli jsme tam mořským taxíkem z mariny. Minule loď kotvila přímo v zadarské marině, ale ta byla zavřená. Plná neobydlených obrovských jachet, patrně ruských oligarchů. Rusy jsem tam nezahlédla. Na pobřeží jsem si všimla Ukrajinců v jejich bavorácích. Na plavbě jsme potom už pluli ve třech. Někdy to bylo náročnější. Může tam být až 13 lidí. Někdy to na moři chybí. Přišli jsme při plavbě o spinaker...Plavba trvala 16 dní.

Tak jsem se letos dočkala i delfínů. Připlouvali za námi na pláž hned u hotelu.Byl tam krásný korálový útes s mnoha živočichy, ryby želvy, ale i delfíni. Koupili jsme si zájezd na jih k sudánským hranicím, kde jsme se koupali nad nádherným korálovým útesem, kde delfíni převažovali.Pluli tam v hejnech asi třicetičlenných.Myslím, že se to tam jmenovalo -Sitaya. Z dovolené mám i fotky a video, díky fotícímu českému potápěči.

Právě včera jsem vzpomněla na kamarádku, se kterou jsem si psala asi 50 let. Přitom jsme se nikdy neviděly. Žila v Americe.Přišel mi dopis s poznámkou, že adresát zemřel.Vždy jsme si psaly tak, že jsme odpovídaly na dopisy. Když mi poprve za tu dobu nepřišla odpověď a to ani přání k Vánocům, tak jsem jí v květnu napsala znovu, a takhle to dopadlo.Dopis byl přelepen tou strojovou páskou se sdělením, že tomuto adresátovi nelze dopis doručit.U toho bylo rukou dopsáno, že adresát zemřel.Tak jsem si pomyslela, že i listonoška ji měla ráda, když to připsala.

Letošní plavba se mi líbila. Snad byla i užitečná. Byla jsem totiž odpůrkyní očkování proti Covidu.To až do té chvíle než jsem dostala pozvání na plavbu Řeckem z Egejského moře Korintským průplavem do moře Jonského. Příbuzní mi napsali, že na mě čekají v Marině v Lavriu naočkovaní a PCR otestovaní. Tak jsem se dala očkovat.Doporučovali ať si vezmu nějaké knihy, cédéčka, aby nebyla nuda když máme před sebou tak pohodovou plavbu-seniorskou. Vzala jsem si s sebou Rubikovu kostku, šnorchl...V Aténách vládla covidová šikana s nesmysly jako např.posádka jedné lodi se musela rozdělit do taxíků po dvou.
Připojila jsem se v Lavriu, kde jsem se dověděla, že Korintský průplav je uzavřen. Posádka se dohodla plout kolem Peloponézu na Lefkadu, odkud jsem měla za tři týdny letenku.Na Lefkadě jsme byli tak sehraná posádka, že bychom mohli na olympiádu.Naše loď byla Jeanneau Sun Odyssey DS 50.V posádce jsem pro své handicapy měla nejnižší zařazení. Moje handicapy byly 1) Byla jsem na této lodi poprve (také jsme s manželem měli plachetnici Jeanneau, ale menší Sun Fast 17)
2) byla jsem nejstarší, (ale druhá nejstarší byla jen o půl roku mladší)
3) měla jsem nejhorší angličtinu (všichni ostatní byli Angličané), mluvilo se jen anglicky.
Pluli jsme většinou na plachty, tak jsem ráda, že jsem to zvládla. Plachty jsme tahali ručně, popřípadě s pomocí nástrčného klíče. Hlavní plachta měla i dvourychlostní elektrický winch.Obsluhovala jsem kosatku - ručně. Na naší malé plachetnici jsme měli na kosatku elektrický winch, kterému v Česku říkáme "rolfolk". Tady tento výraz neznali. Během plavby jsme neviděli ani jednoho delfína, ale neuvěřitelné množství želv. To nejen v Jonském moři, kde je přírodní želví farma na Zakyntosu, ale i v Egeidě. Hned bych jela zase.