Aj vy, děvy, říkáte mi, jiný typ mám ráda,
tebe, barde, můžu mít jen jako kamaráda.
Líbáte jen tváře jako ňáký růže,
polibte mi taky prdel, je to jedna kůže.

Tak už je to za námi. Srazík proběhl o víkendu. Počasí vyšlo, takže někteří si užili i koupání v lomu. Většina nás přijela už v pátek, postavili stany, dali si guláš a poseděli a popili ve faremní hospůdce. Ta byla jen naše, ale řeč jsme dali i s posádkou statku. To už mezi námi byli zástupci z Prahy, Ústeckého, Olomouckého a Jihomoravského kraje.
V sobotu vzali někteří útokem les a drancovali houby, někteří se dopoledne věnovali spánku, na mě zbyla doprava prasátka a se zbylými připravil oheň a instaloval kolotoč s prasíkem na oheň. To přijela další posila z Prahy a z Vysočiny. Odpoledne proběhlo volnou zábavou, okusováním selátka, pití pivka a jiných léčivých pramenů a stateční vylezli na koně. Večer jsme se nějak rozkecali, že jsme nějak zopoměli na kytárku.
Neděle byla samozřejmě ve znamení balení a likvidace stanového městečka, ale stihli jsme i koupání v lomu a orální likvidaci houbových řízků a smaženice. Domů si ještě většina vezla výslužku v podobě opečeného selátka, protože jsme ho nedokázali spolknout celé.
Myslím, že všem se srazík líbil a padaly návrhy na jeho zopakování. Jen je škoda, že naše ekonomika, jak jsem zjistil, stojí na nečekaných směnách o víkendu a že pro lidi ze Středních a Jižních Čech byl sraz moc daleko, i když byl na hranici jejich regionů. Naopak pro moravany a severočechy to problém nebyl.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří na sraz přijeli a dokázali vytvořit nádhernou atmosféru. Pro takové lidi se srazík vyplatí příště uspořádat znovu.
:1358: :1476:

Tak jsem se vrátil z dovči, sjížděli jsme Ohři na kánoích, byla to paráda. Řeka, krajina, sjezd jezů a peřejí, večery u ohně s kytarami, masíčko na plameni, ranní káva na pařezu. Akorát v pátek jsem si po třech letech pořádně vymáchal držkuhned dvakrát

Zkrátka, děvčata, měla by jste si uvědomit, co vlastně chcete. I když si to většina z vás nemyslí, i my máme city.

PS: Nevím, čím to je, ale trochu jinak to berou ženy s jedním dítětem, ty jsou schopny ještě své city rozdělit, ale jak jsou dvě, tři a více dětí, je to v háji. Zkuste mi, prosím, vysvětlit proč.

Mnohokrát jsem zde četl, jak to mají se seznamováním ženy s dětmi těžké, občas tu zazní fňukání, jak chlapy ženy s dětmi nechtějí a upozornění, že muži musí pochopit, že děti jsou a budou vždy pro ni to nejdůležitější. Myslím, že skoro žádný chlap si nemyslí, že žena kvůli němu odsune dětí na druhé místo, ale rád by zaujal místo vedle nich. Jenže to se podaří málo komu.
Vlastně to probíhá vždy podle stejného scénáře (já mám trojnásobnou zkušenost, ale spousta chlapů mi dala za pravdu, že to tak funguje). První schůzka je fajn, někdy s dětmi, někdy bez nich, ale to je úplně jedno, pusa se nekoná, bylo to poprvé, tak to každý vezme. Další už bývá většinou s dětmi doma. Dotyčná celou dobu pusu nezavře, je sama s dětmi, je fajn si s ní popovídat, ona se nikam moc nedostane a udělá jí to radost a nám se to i líbí. Pusa se nekoná, je to brzy a jsou tam děti, nechce jim motat hlavu. Jenže to je i po páté, desáté i padesáté schůzce. Chlap se mezi tím změnil na opraváře, údržbáře, poslíčka s úředními věcmi. Každou chvíli mu zazvoní telefon, kde se dozví o nějakém problému, který se snaží řešit. Na tom nic není, jenže pak si musí ukradnout každou pusu, nesmí zůstat přes noc, na líbání a objetí musí zapomenout, protože vedle jsou děti a co kdyby přišly. A na milování nesmí ani pomyslet, protože na to je prý ještě brzy a jsou tu děti, co kdyby se vzbudily. Naplánuje se společný výlet, ale půl hodiny před výjezdem chlapa přijde SMS, že má počkat, protože přijela máma, teta z desátého kolena potřebuje odvézt do hypermarketu, bratr potřebuje odvéz na fotbal a zpátky, protože by jinak nemohl pít. Tak chlap čeká doma jako trubka, nemůže dělat nic smysluplného, protože neví, kdy bude moct vyrazit. Většinou v podvečer přijde SMS s omluvou, že to snad vyjde příště. Trvá to měsíc, dva, tři, půl roku a chlap zjišťuje, že je stále míň, než děti, příbuzenstvo, pes, kočka, morče, akvarijní rybičky, kterým je věnováno mnohonásobně víc pozornosti, než jemu. Pomalu ho to přestane bavit, některý si najde bezdětnou, které nevadí, že ji někdo uvidí jak ho objímá, jindy to prostě ukončí, protože už na vztah, kde jen dává a nikdy nic nedostane, nemá sílu. Maminy se pak jdou vyplakat ke kamarádkám, kde se schodnou, že ten, co si našel jinou, je šmejd, který by stejně zahnul, a ten, co s tím skončil jen tak, se bojí zodpovědnosti. Ani omylem je nenapadne, že onen chlap stál jen o trochu pozornosti a lásky, která vlastně maminám nechybí, protože tohle všechno věnují dětem a ty jim to vrací.
Tak jsou s dětmi samy tři roky, pět, deset let a říkají si, jak musí být silné, pak děti dospívají a ženy se zmocní panika, že zůstane v bytě sama. Odmítá si připustit, že je to situace, kterou si z velké míry způsobila sama s výmluvami na děti. Možná se objeví nějaký muž, ale je pasován na sobce, když naznačí, že by chtěl dítě, protože tím vším už ona prošla a on by jí do toho uvrhl znovu, přitom je to jen jeho problém, že on žádné nemá.