Dokáže mě pobavit, jak někdo může tvrdit, že by nemohl žít sám. Přece zmáčknout knoflík na pračce umí každý blb, uvařit není nic těžkého, všude je plno receptů a koření dává každý podle chuti, pověsit prádlo moc času nezabere a když si vyberete správné, žehlit se nemusí. Vysavač se dá přeprat a k popelnici to taky není kdovíjaká tůra. Jak z domova odejdete, tak to tam najdete, nenajdete tam nic navíc a ani vás nemůže překvapit, že je něco jinak, nebo něco chybí. Do obchodu to taky není daleko. Že jsou to ženské práce? Který zákon to říká? Chlap, co tohle nezvládá, je jedinec neschopný samostatného života. Možná chybí to objetí a sex, ale v dětském domově je spousta dětí, které vám upřímné objetí dopřejí, stačí tam zajít. A sex? Ten se dá v nejhorším jednou za čas koupit. Ne, já si tenhle život nevybral, ale nikdy jsem nedostal šanci zkusit jiný, tak ho pomalu příjímám.
Můžu jet kam chci, kdy chci, nemusím se o dovolené nudit na pláži. Ale dal bych pěstí kolegovi, když mi na to, že někam jedu, řekne: Ty se máš, ty nemáš děti. Jeho dětem je kolem deseti, může s nimy jet, kam ho napadne. Znám rodiny, co byly na vodě se tříletým dětskem. Je to jen jeho pohodlnost a děti jsou výmluva, aby se mohl s pivem válet u televize, nebo v hospodě mlátit hubou. To, že má těžkou práci, na mě nezkouší, děláme stejnou.
Je to nádhera, sjet si řeku, vyjet si na koni, vylézt na zříceninu, nebo se někde utábořit. Pořád při tom myslím, co všechno bych ukázal svým dětem, co bych je naučil. Jenže žádné nemám. Co se dá dělat, maminy jsou podpultové zboží, dostane je jen někdo a pro úřady na to, aby sebou mohl brát člověk děti z dětského domova, je úředně úchyl, protože je bez parnerky. Tak se mi občas podaří něco ukázat a naučit cizí děti na táborech, ale to není úplně ono.
Občas na svůj osud zaútočím, ale ženské pokolení mě hned hodí zpátky, prý se k nim nemám přibližovat, na to chtějí jiné. Jo, ve čtyřiceti jsem si už na to zvykl. A co mi na tomhle životě vadí? Přece ty děti... a aby byla upřímnost celá, i ten sex...

Tak tenhle článek mi vysvětlil, proč tu ještě trčím

http://zena.centrum.cz/sex-vztahy/laska-a-vztahy/2009/2/14/clanky/spravni-chlapi-vymreli/

Mám jen jedinou otázku, proč jste zbabělé na lásku

Často tu čtu, že ženy hledají obyčejné muže. Co to je? Po zkušenostech by se to dalo asi shrnout. Obyčejný muž vlastní rodinný dům s pozemkem, nebo alespoň větší byt, ten, kdo nevlastní žádnou nemovitost, není dostatečně obyčejný. Také auto musí být zánovní, minimálně střední třídy, plečky jako favorit nejsou tolerovány. I měsíční příjem obyčejného muže musí být tak vysoký, aby pokryl požadavky ženy, šmudla, který vydělává patnáct tisíc, je považován za příživníka, protože není schopen z platu uvolnit ani deset tisíc pro ženské kratochvíle.
Obyčejný muž rozhodně nebydlí s rodiči, to je považováno za naprostou nesamostatnost v životě, i když si dotyčný sám pere, vaří a bydlí u nich jakoby v podnájmu a oni by bez něj nájem neutáhli. Naopak bydlí-li sám, ale chodí na večeři k mamince, nosí tam i špinavé prádlo, je to ten správný „obyčejný“, co si umí všechno zařídit.
Podle vzhledu se obyčejný muž pozná podle sportovní postavy a tím, že je pohledný.
Obyčejný muž je pro rodinu, to znamená, že všechen volný čas tráví doma, nekomplikuje svůj volný čas třeba sportem nebo jinými aktivitami, kdy by doma nebyl. Rozhodně netahá ženu a ani se nechce účastnit nějaké víkendové akce s přáteli mimo domov. Tolerováno je pouze nějaké grilování či jiné podobné setkání s jinými páry, kde se jen jí, pije a tlachá.
Obyčejný muž je i romantik. To neznamená, že ženu obtěžuje nějakými romantickými bláboly o hvězdičkách nebo jí píše veršované žvásty, ale zahrnuje ženy dary a večeřemi v restauracích, aniž by si o ně samy řekly. :1242:
Taky dovolenou si obyčejný muž přeje trávit pouze u moře, nejlépe někde dál na jihu, kde se nadšeně denně škvaří na pláži a jeden den se vyfotí u velblouda.

Samozřejmě to není jediná definice obyčejného muže, omlouvám se těm 20.% žen, které si představujou obyčejného muže jinak. Uvádím i jiný příklad, který mi sdělila na schůzce jedna paní odsud, když jsem se jí na to, co je to „obyčejný muž“, zeptal:
„Je to muž, co má vlastnosti, názory a přístup k životu, ženám a volnému času jako ty, jen to musí být někdo jiný.“

Tak teď jste mě úplně rozebrala, děvčata. Hlavně Dufinka. Je to zvláštní, s někým si píšete po mailech, vzkazech, ICQ, SMS, tamtamy, kouřovými signály, pak i telefonujete, téma kolikrát už není důležité, hlavně, že se slyšíte a konečně dojde na první rande. Nečekáme modelku, princeznu se zlatou hvězdou nebo 175 cm vysokou blondýnu s míramy 90-60-90 (nechápu, proč nám, mužům, neustále ženy vnucují, že právě tenhle jediný rozměr se nám líbí), ale docela obyčejnou dívku, ženu.
Taky jsme nenechali se před kavárnou pást grošáka s plavou hřívou a zlatým sedlem a nesedíme tu ve volánkách s nohami položenými na lokajovi. Ale jak jsem pochopil, právě ta absence koně je už naše první mínus.
Přece si po těch stránkách vzkazů a hodinách hovorů tak trochu věříme, že si s vámi budeme mít co říct i u kafča. Celou dobu se vás snažíme bavit, hovory neváznou, smějete se, probíráme, co se dá, máme z toho dobrý pocit, zvlášť, když potvrdíte, že se brzy znovu setkáme.
A tady si dovolím malou citaci z deníku Dufinky:
"Že já blbá se zase těšila a už jsem se dostatečně nepoučila .."- zdvořile poděkujete za kávu a pozvání do kina, ke konci společného večera zdvořile poděkujete za skvělé odpoledne a večer, slíbíte, že se ještě někdy - vlastně velmi brzy - uvidíte, a za rohem už urychleně mažete číslo našeho drahého protějšku z mobilu... Oddechujete jako po maratonu. .."Uf, to byla zase schůzka!"
Jenže děvenky, my vám do hlavy nevidíme, nechápeme, proč nám neberete telefony, neodpovídáte na maily, vždyť jste se s námi přeci chtěly vidět, kdyby jste nechtěly, tak to neříkáte, to dá rozum. Nestalo se vám něco? Po několika dnech, týdnech toho necháme a pochopíme, přitom by stačila jedna malá SMS s textem: "Promiň, hledám někoho jiného." (Malá připomínka, tím, že si vymažete jeho číslo z telefonu, neznamená, že to vaše vám z jeho telefonu zmizí) Jenže to je bohužel pod vaší úroveň, vložit do dotyčného ještě pár halířů za poslední zprávu, raději ho necháte tápat v nejistotě.
Po čase přijde další první rande, pak další se stejným scénářem, na dvacátém, třicátém už si to tak nebereme, naše snažení pomalu upadává, stejně budeme zase za blbce. Jen jedna žena ze sta umí říct na rovinu, jak to vidí. Na dvousté schůzce už je nám úplně jedno, jestli jsme oholení. Končí to tak, že už nám je úplně jedno, jestli někdy nějaká schůzka bude, nebo ne.
Tak tedy hodně štěstí, holky :758: