Jsme posedlí jistotou, a proto máme strach z nového. Pojišťujeme se proti životu a domnělému nebezpečí. Neuvědomujeme si, že touto pojistkou nelze nic pojistit, natož život. Život chce, aby byl prožíván, a na zajištění si nehraje. V tom také spočívá všechna jeho nádhera. Jen změna a možnost tvořit dává našemu životu smysl. Proto nehraj na jistotu a začni konečně žít.

Možná to tak někdy je, že bychom byli rádi pochopeni, dáváme na na odiv světu, že jsme smutní, zklamaní, bezradní. Chcem o tom mluvit, ale svět tohle přiznání bere jako naši slabost, místo tu je jen pro silné, co se seberou a jdou dál, bez řečí. Ale když už je toho dost, kde pořád brát, jednou i síla dojde.