Možná hledám něco, co se vlastně ani nedá pořádně vysvětlit.

Ne ženu bez chyb. Ne někoho, kdo bude ve všem stejný jako já. Spíš někoho, u koho mě začne zajímat, jak přemýšlí. Co vidí, když se dívá na svět. Co pro ni znamená blízkost, důvěra, obyčejný společný den.

Někdy mám pocit, že právě tohle se dnes hledá nejhůř. Ne proto, že by takoví lidé nebyli, ale protože se často míjíme dřív, než se vůbec stačíme poznat.

A tak si říkám, že by bylo hezké potkat ženu, se kterou bychom si nemuseli všechno vysvětlovat. Některé věci bychom prostě cítili podobně.

Možná je to naivní představa. Ale pořád věřím, že někde takové setkání čeká.