Jsem kalná řeka

plynu líně

a Tvoje ruce

na hladině

hladí mé břehy,

kamení.

Jsem Tvé Kainovo

znamení.



Jsem Tvoje schránka

na dopisy

Kam skrytě vkládáš svoje

slova

A život píše letopisy

a stejný příběh zas a znova



Jsem Tvoje černé svědomí

Co před pravdou se v koutě schová

Jsem láska, která nebolí

Jsem duše v pekle, žena snová.





Jsem sebevrah co nad propastí

S životem svým žongluje

A při pádu dolů křičí slastí

Jsem ta, která Tě miluje.

Je lehké miláčku
přečíst tě mezi řádky
prý bylo - nebylo
jsem velká na pohádky

Ta hra je falešná
pár tónů vážně skřípe
když šeptáš do ucha
dvě slova: Miluji Tě.

Beze mne, bez tebe,
bez ní a zase znova
na to co chci ti říct
jen těžko hledám slova

Tak oba mlčíme
a nejde vzít to zpátky
nač lepit rozbité
a život je tak krátký

Ty střípky posbírám
zamknu je do šuplíku
na tisíc západů
na tisíc tichých vzlyků

Pak někdy - za dlouho
až rez se v zámku schová
tím klíčem otočím
a řeknu: Nikdy znova

Na bílém polštáři
po lásce toužící.
Dvě ruce - motýli
po těle bloudící.
Bloudící krajinou
co nikam nevede.
Brání se. Neví, že
s ďáblem nic nesvede.
Prosí a proklíná
s tou tváří anděla.
Bez citu, bez lásky?
Takhle to nechtěla.
Slzy jí stékají
vpíjí se do ticha.
Slyšíš? To ďábel
teď smíchy se zalyká.

Chtěla bych vrátit se
tam, kde nic nebolí
Být zase holčičkou
jít s taškou do školy

Chtěla bych panenku
pohoupat v náručí.
Zašeptat pohádku
říct jí, ať nebrečí.

Chtěla bych na louce
po ránu, za rosy
Brouzdat se s rusalkou
co závoj nenosí.

Chtěla bych s Paegasem
prolétnout oblohou.
Držet se za hřívu
hvězdy mít u nohou.

Chtěla bych….

Volám tě já...ta z města nikoho
z lásky a bolesti..které je přemnoho
Volám tě já..co křičet by chtěla
že bez tebe nikdy by nebyla celá...

Volám tě já.. z krajiny nicoty
ze země ztracené, nehlučné samoty
Volám tě já..co už klid nemá
Křičím a přesto už ústa jsou němá

Volám tě....do tmy a do ticha
anděli padlý co láskou se zadýchá
Volám tě....bludičko ztracená
ve věčnost věřící, životem zmatená

Volám tě..i když jsem nechtěla
jen sílu na slzy v sobě jsem neměla...