Seznámit se tady, asi už nemám žádnou šanci,
cokoliv rozkliknu, patří nějakému kanci.

Hledají jen flirt a sex, i když už dávno nemůžou,
asi připadali by si jako chlapi, kdyby mohli jezdit někam "za Růžou".

Narovnali by ramena, svá pod tíhou života ohnutá záda,
měli by koho milovat, nekritizovali by u piva, co zase provedla vláda.

Naskočil by jim motor, jedoucí na volnoběh,
každou návštěvu u milé by si užili, žádný spěch.

Do těla vrátila by se zase energie,
ze života zmizela by denní mizerie.

Jen najít tu pravou, co by se o ně bez řečí dělila,
a jejich stereotypní život postupně v ráj měnila.

Kráčím si tak trochu líně, trochu znuděně, ve včerejším vedru, z nákupního střediska. U jednoho z bankomatů jsem zaznamenala dobře rostlého mladého chlapa. Kochala jsem se pohledem od nohou v kraťasech, přes pěknou prdelku výš, přes dobře stavěné tělo, svalnaté ruce, až k obličeji.
Když se ke mně otočil, já proti slunci, on pusu od ucha k uchu, nechápala jsem. Přece mi nemohl číst myšlenky?
Po pár vteřinách jsem pochopila a už jsem mu visela kolem krku!
Dceřin spolužák, narozený ve stejný den, jako má dcera, donedávna bydlela jeho maminka na dohled z mého okna.
Příjemné setkání, nejen proto, že mi vysekl za tu chvilku řadu poklon, jak se mamince spolužačky sluší, ale prostě fajn chlap, kterého je kdykoliv radost potkat.
Když odjel, musel pro děti, ještě z auta mával, uvědomila jsem si, co jsem to za babu, že očumuji mladé chlapy.

Asi jsem přitažlivá seniorka i bez fota víc než dost, zřejmě kost,
když chodí ke mně denně samí mladí kluci, kouknout, jen tak pro radost.

Když ztvrdne hlavička spodní, do života chtíč vstoupí,
chovají se i otitulovaní inteligenti, jak kozlové hloupí.

Zvědaví mladíci, i ostřílení ženáči, dusící se stereotypem denním,
co asi chtějí ode mne, marně přemýšlím, nevím.

Chápu, že chuť je horší, jak podebraná pata,
to pak i stará bába má pro ně cenu zlata.

Nevadí, jak která vypadá nebo že má dokonce bezzubá ústa,
hlavním cílem je, nic nesmí v pytlíku zůstat.

Projedou seznamku, odpoví pouze jedna, spíš takový ojedinělý výkřik,
nadrženým však nevadí vůbec nic, hlavně že přivodí bezplatně výstřik.

Netušila jsem, jako mladá dívka,
že se život odvíjí rychle, jako nití cívka.

Že každý věk má svoje zápory i klady,
že důležitý není charakter, ale jak velké mám vnady.

Vychovat děti, hlídat rozpočet i rodinný krb,
hodí někdy osud na jediný, většinou ženský, hrb.

Otcové dětí mezitím s mladými děvami dovádí,
očešou manželku, když chce, ať se klidně rozvádí.

Nemaje sílu, odvahu, ani prostředky,
vyčkávají, dřív nebo později, vyzrají nad zmetky.

Odejdou a v době, kdy tatík za sebou má už infarkt první,
v postýlce dětské, mu s mladou pipinou, miminko nové vrní.

Mladičká jeho nová žena má však jiné postupy,
teď užívá si sám, starý kozel, samé dno potupy.

Přileze ke křížku za ženou první, o odpuštění prosí,
dobře ví, že potřebuje klid, jinak ho zubatá zkosí.

Ex však nemá důvod poskytnout záchranné sítě,
jen ať hezky maže domů, má tam přece mladou a dítě.

Sama teď žije v klidu a konečně netrápí ji bývalý blbeček,
může jí teď už leda jediné - políbit zadeček.

Přes čtyřicet návštěv, ani jedna viditelná... poserové!Tak se nejlépe seznamuje. I kdyby byla polovina žen..