Připadám si tady jako na strašidelném hradě... spousty návštěv, ale ani jedna viditelná. Jako duchové... nebo spíš malé děti?
Seznamujeme se nebo očumujeme?

Musela jsem dnes vyrazit "do vsi". Venku foukal ledový vichr, ale mám raději podobné počasí, jak třicítky ve stínu.
Dorazila jsem na místo určení a čekala, až na mne dojde řada.
Jak už pomalu ztrácím iluze o mých vrstevnících, měl mne ujistit právě příchozí muž, že naděje umírá naposledy.
Vešel, už na první pohled pěstěný, vysoký muž, s nádherným držením těla, zhruba mého věku.
Když se otočil ke mně zády, při svlékání bundy, kdybych byla kůň, tak jsem asi nadšením zaržála...
Prdelku, jako když brabenec srazí paty, krásně tvarovanou, nesahala jsem mu na ni, ale tipovala jsem, že je i krásně pevná. (takové prdelky a svalnaté nohy mají hokejisté)
Pěstěné ruce, moderní oblečení i obutí, hladce oholen, dobře naladěn, upravené, ostříhané vlasy - zbytek. Žádných přerostlých pár chlupů, daných do gumičky.
Když mne konečně oslovil, byla jsem, bohužel, "odvolána", byla jsem na řadě.

Jak málo stačilo k tomu, abych zářila ještě teď!!

Seznámit se tady, asi už nemám žádnou šanci,
cokoliv rozkliknu, patří nějakému kanci.

Hledají jen flirt a sex, i když už dávno nemůžou,
asi připadali by si jako chlapi, kdyby mohli jezdit někam "za Růžou".

Narovnali by ramena, svá pod tíhou života ohnutá záda,
měli by koho milovat, nekritizovali by u piva, co zase provedla vláda.

Naskočil by jim motor, jedoucí na volnoběh,
každou návštěvu u milé by si užili, žádný spěch.

Do těla vrátila by se zase energie,
ze života zmizela by denní mizerie.

Jen najít tu pravou, co by se o ně bez řečí dělila,
a jejich stereotypní život postupně v ráj měnila.

Vždy jsem bezmezně obdivovala zručné chlapy, co uměli vše, od elektřiny po vymalování, atp.
Rostla jsem v prostředí, kde to zvládala většina chlapů.
Nevím, kam se všichni během let vypařili, ale pokud už narazím na chlapa, co mi není do pasu, nehulí jednu od druhé, má zuby, tak mu spíš jede huba, jak ruce.

16. listopad 2023 10:16
Ptám se sama sebe, co tady ještě hledám,
když vím, že nikomu ze zdejších skokanů stejně nedám?

Hledám muže dobrých kvalit,
co umí víc, než jenom žvanit a kalit.

Co se nepřiblíží k žádné jiné pičce,
nejen, když má právě zuby ve skleničce.

Sem tam si změříme tlak navzájem,
a už by se ke mně stěhoval, že prý ušetříme za nájem.

Bože, chraň mne před takovým krokem,
nikdy víc už nechci žít s podobným cvokem.

Vážím si svého klidu a všude vládnoucího ladu,
já rozhoduji, zda je mi doma horko nebo chci víc chladu.

Chlapi pořád ještě nestačí úplně chápat,
že už si žena rozmyslí, než dovolí někomu ve svém bytě nahlas chrápat.

Určovat cokoli, co mohl, když rodinu živil, už dávno v kurzu není,
ženy si dokáží vydělat i samy, mají li možnost, hotové jmění.

Je li pro muže každá zlatokopka, kterou s dětmi živí,
čemu se pak, když vyrostou a ona zmizí, vlastně diví?

Plodit potomky umí i opice,
zabezpečit je, je i pro samce tradice.

Nedošlo hošanům, že jen nemožnost ženám bez příjmu žít,
zaručuje jim doma servis, jak to má v rodině být?

Dřív ženy trpěly urážky, nechutné zacházení,
ovšem dnes odejdou děti a vše se rázem mění.

Pán, co dosud diktoval, co se bude dít,
si musí najít jinou oběť, co bude totéž chtít.

Udělá na Štěstí profily a sebechválu trochu přežene,
hrozně se diví, že se žádná z žen do jeho náruče nežene.

Jakoby se ze špatného snu probudil,
po času už ví, že svoji ženu, bohužel, už navždy zapudil.

Ta má konečně v duši klid a žádný stres,
určitě nedopustí, aby jí znovu poroučel podobný pes.