Zkouším někoho najít. Někoho, kdo to má podobně jako já.

Prošel jsem několik seznamek, odpověděl na pár inzerátů a musím přiznat, že výsledky byly spíš zklamáním. A tak jsem se zamyslel. Místo toho, abych psal, jaký jsem, co všechno umím, co vlastním nebo proč bych měl být ten nejlepší partner, napadlo mě napsat raději to, jak přemýšlím o seznamování a o vztazích. Pokud se najde žena, která to bude cítit podobně, pak to možná bude mnohem lepší začátek než jakýkoliv dokonale vyplněný profil.

Mám totiž pocit, že dnešní seznamování se až příliš soustředí na to, co se dá napsat do několika řádků a ukázat na pár fotografiích. Jenže člověk přece není několik vět ani galerie obrázků.

Fotografie zachytí jeden okamžik. Neukáže, jak se člověk směje, jak mluví, jak se pohybuje, jak gestikuluje nebo jak působí při obyčejném rozhovoru. Neukáže jeho humor, nadhled, klid ani způsob přemýšlení. A právě tyto drobnosti často rozhodují o tom, jestli nám je někdo sympatický. Někdo na