Co jsem tedy měl napsat a nenapsal.
Pozváním na koncert, nebo jinou akci nic nekončí. Ale ani nezačíná. Je to však víc než jen koncert. Je to ode mě pozvání k dalším akcím, na které kdokoli z nás narazí a bude mít chuť sdílet tento zážitek i s někým dalším. Je to pozvání k řešení okamžité nouze, když ti vypadne parťák na tůru, nebo když na tebe přijde splín a potřebuješ s někým sdílet svůj smutek. Je to pozvání ke sdílení radosti z nové práce, dalšího potomka do rodiny, nebo takové prkotiny, jako je nový chodník ve městě.

Závěrem si dovolím citát ze závěru filmu Kontakt:
My jsme totiž poznali, co činí samotu snesitelnou. Je to (viz název filmu )

Vzpomeň si na své prarodiče, poznala-li jsi je a byli-li na úrovni (já to štěstí měl). Nemusela jsi je vidět denně, ani oni tebe. Ale vždy, když tě viděli, našli si pro tebe čas a porozumění pro tvé (třeba i malicherné) problémy. Nesmutnili za tebou, když jsi odešla, ale měli v srdcích radost ze tvé návštěvy. Nesmutnili, že jsi je ještě pořád nenavštívila, ale těšili se nadějí, že dříve či později zase přijdeš.

Vzpomeň si, co tvé prarodiče nejvíce potěšilo. Byly to hodnotné dárky, či dokonce samotné peníze? Nebo to byla přítomnost vnuků a vnuček, možnost se s nimi obejmout a pochovat si je; sledovat je, jak z nich vyrůstají nové plné osobnosti a jak se na nich projevují rysy prarodičů, jejich vlastní i rysy jejich dětí?

Poznala ses v tomto vztahu ke svým prarodičům? Nebo se ti najednou zdá, že jsi byla o něco v životě ochuzena? Máš snad pocit, že to co zde popisuju, je idyla, která nikde není? Já jsem toto zažil a svědčím o tom, že takovéto mezigenerační vztahy jsou kolem nás. A jsou krásné. Stejně tak, jako je krásné přátelství, kdekoliv a mezi kýmkoliv.

Svými akcemi tě pozývám k takovémuto přátelství. Pozývám tě k oněm chvilkám osobního, telefonického či psaného setkání, které činí život snesitelným.

Janáčkovy Hukvaldy a setkání s B. pro mě bylo poučné ještě v jednom směru.

Vy ženy máte mnohdy strach se naživo seznámit s některým třeba i sympaticky vypadajícím mužem, protože máte zkušenost s tím, že sebelepší zjev a sebepečlivěji napsané zprávy nedokáží odfiltrovat rozumného chlapa od egoisty, narcise, mamánka, studeného čumáku a spousty zvrhlíků a jiných pochybných existencí.
Byť se mi toto poselství snažily obě kámošky vysvětlit, nedokázal jsem to nějak pochopit. Nežiju v takovém prostředí (a ano nejsem žena), abych se s takovým jednáním setkával. Nedokážu se tedy ani vžít do pocitů ženy, která si už několikrát prošla podobnou zkušeností a nemá tedy zájem o další takovou zkušenost, protože si není jistá tím, že to tentokrát bude jiné.
Za sebe tedy můžu pouze říct, že beru, že to tak je. Nepřišel jsem však na to, co můžu dělat jinak, abych se odlišil. Vždyť vše se dá zneužít a vše se dá zfalšovat. Zřejmě opravdu není jiný způsob, jak zjistit, jak se věci ve skutečnosti mají, než se o nich přesvědčit osobně.
Kdo neriskuje, nic nezíská.

Dá se při setkání snížit riziko na minimum. Velmi se mi líbil přístup B., se kterým mě zvala na výlety, které pořádá jejich místní sdružení. Setkání na místě, které je plné lidí, které zná. Perfektní a nenásilné.
Stejně tak ono ubytování v kempu, nebo pár lidí navíc. Neměl jsem nic proti tomu - nakonec to bylo ještě lepší.
S tímto můžou mít "muži", kteří na vás kujou nekalé pikle, určité problémy. Možná je toto cesta, jak očistit zrno od plev. Alespoň částečně.

Druhou věc, na kterou jsme při hovoru spolu narazili, se týkala toho, na jaké akce si vás zde občas dovoluju pozvat. Respektive toho, co bude pak.
Díky B. jsem si uvědomil, že mám texty v deníku (a hlavně u pozvánek) napsané tak, že to vyznívá, že tou danou akcí to končí a už tě nikdy nechcu vidět. To nebylo mým úmyslem. Nechtěl jsem, aby to vyznívalo tak, že jsi mi za pozvání zavázána a musíš se mi nějak revanšovat.

Co je tedy účelem?
Mám nějaké osobnostní vady, jako každý z nás. Když se pohybuju ve stále stejném prostředí mezi stejnými lidmi, tak si těchto vad nikdy nebudu vědom. Když však začnu podnikat něco nového s novými lidmi, dřív nebo později se dostanu do střetu se svými nedostatky sám, nebo mě na ně upozorníš. Díky tomu se o nich dozvím a můžu na nich do budoucna zapracovat. Tedy se můžu stát lepším. O to přece v životě jde, nebo ne?

Pár příkladů. Od kámošky K. jsem se tak například dozvěděl, že přijít v zimě do divadla v kvádru a bundě je společenské fopa. Společensky únosný je kabát. Děkuju za upozornění - situace je napravena a už se nebude opakovat.
Obdobná situace byla u tohoto koncertu, kdy jsem si nezapsal termín včetně času do diáře a výsledkem byly problémy se zajištěním volného času - řešení je zcela jednoduché a už jsem na něm začal pracovat.

Jsou to rady k nezaplacení, takže cena vstupenky se takto jeví jako zcela zanedbatelná. A to nepočítám tvou milou společnost

V rámci divadelního převyprávění Janáčkových milostných dopisů se mi ježily vlasy v zátylku a některé jeho obraty mě nadzvedávaly ze židle. Proč to?
Soucítil jsem s jeho manželkou, která musela přetrpět mnohé jeho milostné avantýry. Dokonce i když už bylo Janáčkovi sedmdesát, užíval si s o více než třicet let mladší milenkou, mimo jiné též i manželkou jednoho ze svých přátel. Tomuto podvádění pak říkal "láska - ten nejušlechtilejší cit." Nespatřuju nic ušlechtilého ani citlivého na podvádění své manželky. Naopak zde spatřuju mnoho podlého, chlípného a necitlivého.
V souvislosti se čtením těchto milostných dopisů se mi vzpomněl text, kde jsem kdysi četl o lásce a zamilovanosti. Dovolím si zde dvě krátké definice:

Zamilovanost: Cit (emoce), respektive hormonální hladina blízká pocitům (emocím) člověka závislého, která vytváří domněnku, že svého (pocitu) štěstí můžu dojít pouze skrze jiného konkrétního člověka. Tato emoce se může měnit i několikrát za den. Zamilovanost má velmi blízko k nenávisti, do které dokáže velmi rychle přecházet.

Láska: Není citem. Láska je VĚDOMÉ ROZHODNUTÍ VŮLE konat pro druhého dobro. Často můžeme slyšet ženy na konci vztahu říkat "Máš-li mě opravdu rád (máš-li vůči mě lásku), tak mě konečně opustíš a dáš mi pokoj (uděláš pro mě to, co je pro mě dobrem).

Dovolím si zde ještě jeden citát a doporučuju si při něm uvědomit, kolik sebezapření, tedy vědomé vůle vyžaduje takovéto uplatňování lásky:
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.

Když jsem poslouchal Janáčkovy dopisy, bylo v nich tolik zoufání si, tolik nečestnosti, tolik počítání křivd (už týden jsi nenapsala, jen těch pět slov, namísto mých dvou stran - copak nevíš, jak mě tím zraňuješ). Jaký to rozpor vůči lásce, tak jak je popsána výše.

Mimochodem, víš odkud je ten citát?
Tu knihu znáš. Minimálně podle názvu, i když jsi ji nejspíš nikdy nepřečetla celou.

Co se týče kempu v Příboře, tak jsme byli velmi spokojení. Místa pro stanování byla trošku bokem, oddělená ze třech stran živým plotem. Sprchy a záchody byly pochopitelně k dispozici po celou noc, takže hygiena na frak nedostala. Dále jsme si mohli užít večerní táborák i s opékáním. Majitel kolem půl druhé v noci ukázal na partičce puberťáků, že má úžasnou autoritu, kterou neváhá uplatnit. Vyhnal je pár větama během minuty! Prostě borec - tohle chci umět stejně dobře. Často se to může hodit. Obdobná noční návštěva se tam dle jeho ranních slov objeví tak jednou za dvacet let .
Zcela perfektní bylo ranní osvěžení v podobě koupaliště - můžu jen doporučit. Hloubka je však pouhých 140 až 160 cm, což mě trochu překvapilo. Místo tobogánů a jiných vylomenin je možné vyzkoušet aquazorbing, na což z naší strany nakonec nedošlo. Výrazná sleva na stanová místa byla milým dárkem na rozloučenou.
Jelikož jsme si hrad pořádně neprohlídli v pátek večer, tak jsme ho s novým elánem prolezli během sobotního dopoledne - mimochodem, nevěděl jsem, že v jednom ze sklepení mají i trojhlavého draka (spíše teda dráčka - má ledva půl tuny .-))
Po poledni jsme se rozdělili a vydali se rozdílnými cestami k přehradě Olešná. Bylo totiž zapotřebí tam nějak dopravit auto s bágly. Sice jsme trošku bloudili, ale díky ochotným lidem, kterých jsou plné Beskydy jsme rozhlednu na Kabátici nakonec zdárně našli.
Z Olešné už jsme pak jen dojeli do Frýdku, kde jsme se rozloučili, neb odsuď už jsme každý jeli svou cestou.

Děkuju ti B. za skvělý doprovod, za připomínky a za změny v programu, které vylepšily původně plánovanou akci.

Zážitky předcházející a doprovázející tento koncert bych si dovolil uvodit dvěma příslovími: Lidé jsou chybující; a dále Muž míní a žena mění.
Co se týče toho prvního: podařilo si mi nejdříve na termín koncertu vzít směnu navíc - tu se mi nakonec podařilo opět zrušit. Když už to vypadalo, že je vše v pořádku a domluvené, tak jsem byl B. upozorněn, že koncert začíná už v šest a ne až v sedm, jak jsem se z jakéhosi důvodu domníval; takže bylo zapotřebí znovu vše přeorganizovat. Zde je namístě poděkovat B. za nevšední trpělivost a pochopení, za mé organizační nedostatky, které se tentokrát projevily v míře opravdu nevšední.
Co se týče onoho druhého přísloví, tak to je ještě lepší. Vzhledem k dojezdové vzdálenosti B. do místa koncertu bylo vcelku nereálné dostat se ještě ten den zpátky, a tak jsem navrhl přespání ve stanu a další den výlet po Palkovických Hůrkách. Po variantách dvou stanů a celkem třech osob jsme nakonec dospěli k transferu autem do kempu v Příboře, kde jsme přespali ve čtyřech osobách a třech stanech. Celkem změna oproti původně ani ne dvouhodinovému koncertu Jsem za tyto změny velmi rád a dovoluju si zde druhé poděkování B. za úpravy programu směrem k lepšímu.

Nyní už k samotnému koncertu:
Zahajovací koncert se konal na hradě, konkrétně v hradní mocce, což je vysunutý opevněný nezastřešený obranný bod s vězením ve spodní části, na který je přístup z prvního nádvoří. Velkým zklamáním pro nás bylo, že do dalších částí hradu (od prvního nádvoří dále) byl vstup zahrazen.
Program byl rozdělen do třech částí. Úvodní a závěrečná část byla v provedení dechového kvarteta, prostřední hraná část (čtení Janáčkových milostných dopisů) pak byla v provedení desetičlenného souboru. Výsledkem bylo, že si každý z nás užil to své. Mě se velmi líbila hudební část, kterou jsem poslouchal mnohdy se zavřenýma očima, abych si mohl plně vychutnat "barvu" jednotlivých instrumentů, které hudebníci hojně měnili. B. a její kamarádce se naopak více líbila ona hraná část, která byla hlubokou sondou do Janáčkovy neklidné duše.
Celý koncert se odehrál ještě za plného slunečního jasu, takže pokud jsem doufal v hradní zříceninu osvícenou světly pochodní rozvěšených po zdech, tak v tomto bodě jsem byl zklamán. No, třeba při jiné příležitost, nebo na jiném hradě. Zůstávám optimista.
Ještě si dovolím dva technické poznatky: Kdo přijde dřív, tak má k sezení na tvrdé dřevěné lavici ještě k dispozici látkový sedák, který přijde celkem vhod. Jinak doporučuju přibrat třeba deku. Po zahajovacím koncertu byla v hradní baště bašta (raut) o kterém si myslím, že v ostatní dny zřejmě nebývá. Po náročném koncertě opravdu přišla vhod - zvláště v dobré společnosti a s vynikajícím výhledem na Hukvaldské údolí.