Taky z toho slova na vás jde husí kůže? Na mě vždycky šla. Co to JAKO JE??? Povolání BLOGERKA?? Trochu to na mě působilo dojmem jako když si kluk, co ho bavilo fotit, zřídí živnosťák, začne se živit focením a rázem je z něj "PROFESIONÁLNÍ FOTOGRAF" (má neblahá zkušenost z poslední svatby).

Jenomže...
Včera jsem byla po téměř pěti letech na "mateřské" poprvé v práci. V NOVÉ práci.
Je to v podstatě obdobná práce, kterou jsem dělávala dříve - vlastně se v té oblasti pohybuji celou dobu od skončení školy. Takže přestože je samozřejmě do jisté míry dost jiná, neměla bych mít zásadnější problém se relativně rychle zorientovat a vím, co můžu zhruba očekávat. Ale...
Vzhledem k tomu, že jsem zcela změnila region své působnosti, nabyla jsem dojmu, že v Moravskoslezském kraji stejně s dvěma dětmi ve svém oboru o práci nezavadím. Už jsem se vcelku těšila, že "úžasnou" oblast evropských dotací konečně pověsím na hřebík. A doufala jsem, že než skončím svou plánovanou mateřskou, dostanu nějaký spásný podnikatelský nápad, který mě snadno dovede k rychlému zbohatnutí . Jenomže chyba lávky, jak už to tak bývá, naskytla se příležitost, která se neodmítá (a ani v tom nehrál roli kmotr či jeho koňská hlava ).

No a tak se mi stalo, že místo, abych po obědě spala spolu s téměř dvouletou dcerou v posteli (není to tak špatný návyk ), čučela jsem nad kafem do monitoru a snažila se pozorumět nějaké pitomé strategii, která je nereálná už od svého počátku. Do toho jsem měla stále v podvědomí své dvě ratolesti, se kterými jsem posledních pár let trávila téměř 24 hodin denně. Znovu se mi potvrdilo, že honba za kariérou (která má v mém případě spíše klesající tendenci) rozhodně není můj případ. A tak přestože rozdíl mezi DOVOLENOU a MATEŘSKOU dovolenou je asi jako mezi KŘESLEM a ELEKTRICKÝM křeslem, vůbec by mi nevadilo i nadále spíše to křeslo elektrické než nudné kancelářské.

AHA - tak konec, vážení, opět omezení znaky. Je to prostě fakt neštěstí, taky to Štěstí... Takže dokončení viz výše - part II.

"V žádném případě nějakého sportovce!", říkávala kdysi moje máti ohledně potencionálních nápadníků mých a mých sester.

Na(ne)štěstí já na její slova nedbám, takže můj poslední manžel byl vystudovaný sportovní manager.
(Nicméně - jak jsem byla záhy poučena - sportovní management v Ostravě je něco zcela jiného než ten na KARLOVĚ UNIVERZITĚ! Jo, o rok... - bych dodala . ) No, pod mým vlivem začal přepínat zprávy před začátkem Branek, bodů, vteřin na jiný program i on a sport v TV už sledoval maximálně tak při Olympiádě. O vlastním praktikování sportu za jiným než rekreačním účelem ani nemluvě. Ale abych ho jen nezatracovala - nevím sice k čemu mi to v praktickém životě je, ale díky němu dnes tuším, co je to LIGA (nějaká nejvyšší soutěž...). A on díky mě, že EXISTUJÍ lidé, kteří to neví, opravdu si z něj nedělají srandu a naprosto v pohodě s tím do svých třiceti let dokázali přežít.

Proč ale o tom všem...

Na zdejší seznamce - kde jsem si hned při své první návštěvě s hrůzou všimla, že se to jen hemží špičkovými sportovci hned v nejrůznějších disciplínách, kteří opět hledají ponejvíce opět sportovkyně - já osobně OPRAVDU NEHLEDÁM žádného sportovce. A OPRAVDU - ani já NEJSEM, a patrně již nikdy nebudu, sportovkyně. Vlastně to vnímám tak, že jsem naprosté nemehlo. Celoživotně je to sice mé trauma, ale už jsem se s tím tak nějak sžila, a jelikož jsem poměrně konzervativec, nic na tom měnit nehodlám. Takže mě, prosím, nestresujte vy chlapi, kteří mi píšete, že se chcete mermo moci seznámit s mou osobou a zároveň máme v profilu uvedeno, že očekávaná vlastnost je SPORTOVKYNĚ. Sportovat v pravém slova smyslu mě už po absolvování tělesné výchovy na základní a střední škole nikdo dobrovolně nedonutí i za cenu, že budu na doživotí sama .

Se závěrečným pozdravem SPORTU ZDAR! děkuji za pochopení...

Má matka je již letitou pěstitelkou vajec. Tedy slepic. Tvrdí, že kohouti jsou naprosto zbyteční tvorové.

Takže - CHLAPI - kteří si myslíte, že 99 procent ženských jsou slepice a netajíte se s tím hned v prvních zprávách - PROSÍM VÁS - vůbec mi raději nepište!!! ZCELA URČITĚ nejsem ta jedna ze sta, kterou tady hledáte jako slepice červíka mezi stovkami obyčejných zrníček a nerada bych vás zbavovala té vaší optimistické vize.
Já jsem navíc dospěla k názoru, že kdybych se nenarodila jako druh homo sapiens sapiens, nýbrž kur domácí, minimálně z padesáti procent bych byla zase jen ta slepice. No zaplať pánBůh - si říkám při pomyšlení, co se asi musí dít v našich velkochovech s nežádoucími samci...