No jo, už je tomu tak. Po sto padesáti letech jsem se rozhodla, že opráším svůj Deník a přidám něco aktuálního. Tolik se toho změnilo!
Předně - čas od času se tady na Štěstí ještě podívám - většinou si potřebuji trochu "zaonanovat" se svým egem nad medovými řečičkami o tom, jak je můj profil úžasný (díky za každý takový med kolem huby - strašně to miluju). Avšak - včera jsem si ten svůj Deník znovu i přečetla - no a musím říct, že jak jsem tak trochu věkem "zmoudřela" ;-D, téměř se za něj stydím (a to nemám na mysli ty překlepy). No ale tak co..., mazat to nebudu (prý píšu příliš často smajly - mi bylo řečeno - no asi je to fakt, ale já se prostě u toho sama dost bavím ). Celý ten můj profil mi prostě bylo líto smazat, když už potřeba jej mít pominula...
Ano - a je to venku! Už nikoho nehledám... Ne teda, že bych měla tu vysněnou terasu u baráku, ale jeden štír to nakonec nevzdal a nějak to spolu už dva roky táhneme. Samozřejmě, že mě taky štve, ale musím říct, že ho obdivuju už jen za to, že ještě nekopl do ř.ti on mě a dovede mě stále večer držet v posteli za ruku, i když ho tím o půl druhé v noci asi budím . Došla jsem k závěru, že předchozí dva nevydařené vážné vztahy mě naučily toleranci (jinak bych ho už musela zabít!). No a taky - že možná na tom, které znamení se k sobě hodí, může fakt něco být. Přišlo mi, že co jsem se sešla se štíry (raci asi opravdu v českých vodách notně vymřeli), tak ti chlapi byli vcelku má krevní skupina (a AB- hned tak někdo nemá).
No ale dostávám se k hlavnímu poselství této zprávy - prostě o schůzky za účelem seznámení už zájem nemám, tak mi to, chlapi - co mi furt píšete, prosím promiňte... Zaktualizuji si znova profil, ale nechce se mi to tu úplně "balit" - líbí se mi to tu i na občasný pokec, je to úžasná sociální sonda. Říkám si, že vám toho mám tolik co říct! Vysvětlit, jak to tady - na té druhé straně - máme my ženské, dát vám postřehy z našeho pohledu...
No a hlavně se samozřejmě těším na to, až si potom zase trochu pohoním to své ego.

Konečně nám letos v březnu skončila zima a máme tady léto. Na jaro pro tentokrát nějak zapomnělo. No a s blížícími se prázdninami se občas někdo zeptá, jak to vypadá s mou cestou na Bajkal...

Nijak. Přesunuto do dalších let.
Tatínek mých dětí přestal trvat na tom, že o letních prázdninách musí mít ty dva školkové caparty dva týdny v kuse. To jsem s povděkem přivítala - představa, jak by na mě děti doslova visely, až by mě konečně viděly po době, kterou si ve své paličce nedovedou ani představit, by mě v Rusku děsila snad víc než pozůstatky komunistických lágrů. Navíc - jak jsem tak ten výlet na Dálný východ plánovala, tak nějak jsem pomalu zjišťovala, že ten můj dávný sen už zřejmě poněkud odvál čas... O Bajkale jsem toho slyšela a viděla už tolik, že bych tam snad už sama mohla dělat průvodce.
Holt sny se musí plnit v pravou chvíli.

No ale to vůbec neznamená, že by mé cestovatelské touhy usnuly na vavřínech! Jen je teď chci víc podřídit dětem a splnit té starší, která už "bere rozum", zase její sen - být u moře s maminkou. Abych jednou nelitovala, že i tento sen nebyl splněn v pravou chvíli.

Další důvod, který mě přiměl k zamyšlení nad tím, jestli zrovna TEĎ není správný čas svůj sen uskutečnit...
Včera to byly dva měsíce, co mi zemřela sestra. Na rakovinu, ve čtyřiceti jedna letech. Byla tak plna života! Její smrt jsme čekali, ale ne tak brzo. Vlastně nás - i ji samotnou - zaskočila, že přišla tak náhle. Od zjištění diagnózy už jen samé léčení - žádný Nepál, kam se vždy chtěla vrátit. Už byly jiné priority a ten život se tak zatraceně rychle valil z kopce dolů!

A tak si říkám, že už nechci svůj sen - Bajkal - stále nahrazovat jinými místy, které "přivanul čas" a kam jsem vlastně nikdy jet moc nechtěla... Tak proto Bajkal (a nic jiného).

Tedy - předně musím říci, že komunisty nevolím, ani jsem za ně nikdy nekandidovala. Nicméně si myslím, že by měli velkou radost, co ze mě za ty dva roky povinné ruštiny stihli vychovat . Avšak můj - v jistých směrech téměř až obdivný postoj k Rusku - se začal formovat zřejmě již daleko dříve, než jsem se začala učit povinnou ruštinu.

Pamatuji si jako dnes na to super posezení u samovaru v mateřské školce (patrně pořádané k VŘSR) - jaké jsme měli nažehlené bílé ubrusy na propojených stolech, jak všichni způsobně seděli kolem a sami si čepovali ruský černý čaj ze samovaru a pojídali na mísách navršené vynikající marmeládové pirožky.
A ty doprovodné výstavky ruských věcí, vytvořené ze suvenýrů našich rodičů... (Každoročně jsem těžce nesla, že jsem vždycky mohla přinést jen fotku Gagarina, protože matka doma neměla nic jiného než obrázek toho pro mě tehdy naprosto neznámého krasavce uctívaného i v Americe.) Ty nádherné matriošky a lakované dřevěné lžíce! Srdce mi plesalo... - stejně jako u Mrazíka ("Zas ten Mrazík! Jak kdyby nic jiného nebylo...", mi kazila radost máti) - když jsem tam viděla ty tajuplné hluboké hvozdy plné birjózek, kvetoucí pařezy a medvědy, kteří v tlapkách nosili houby nadpřirozených velikostí.
No a pak - asi tak ve druhé třídě - opět na besídce k VŘSR - nám naše soudružka učitelka promítala fotky, jak byla na Kavkaze. Dodnes si pamatuju, že v plavkách a slunečních brýlích stála na sněhu.
A jak jsem byla šťastná, když jsem si - zhruba někdy po roce 1989 - v antikvariátu jen za pět korun (!) koupila zachovalé Vyprávění o veliké zemi...
No a posléze... když jsme se učili o tom nejhlubším jezeře na světě! O kterém v době post/komunismu vlastně moc lidí netušilo, jak to tam vypadá, tak jsem si na Bajkale vybásnila tu svou pohádkovou krajinu z Mrazíka...
No a zhruba od té doby na ten Bajkal chci jet. Přestože jsem pak zjistila, že krajina na Bajkale zas taková jako v Mrazíkovi zdaleka nebude - prostě není nad vlastní zkušenost, že...

Ukončení opět výše - part II. Njn...

No a pak... Další zprávy tady od vás... Prý se vám to dobře čte... (děkuji - to se zase dobře čte mně ). A že prý jestli nechci být blogerka...
Tak jo . Je tu někdo, kdo mě zaměstná? Volná pracovní doba, děti za rohem... - jen ty vánoční večírky, které mi nejvíc chyběly i na té mateřské. Ale tak - třeba bychom něco zorganizovali a rovnou bychom tam domluvili i tu letní cestu na Bajkal, ne? Tak s napětím očekávám výhodné nabídky...