Myslím si, že každý člověk a tedy i já by měl mít trochu sebereflexe. Umět se podívat do vlastního zrcadla a zároveň si dokázat udělat legraci i sám ze sebe. Často si říkám: proč vlastně nemám úspěch u žen? Upřímně tomu nerozumím. Někdy mám pocit, že mi ženy neříkají pravdu, něco si vymýšlí nebo své skutečné pocity skrývají. Možná mají strach ze vztahu. Nevím. Jen vím, že mě to občas mate. Chápu, že ženy často hledají muže, který je vysoký, charismatický, pohledný, štědrý, sebevědomý, gentleman, usměvavý, vtipný, sympatický, seriózní, pohodový, věrný a pozorný. Muže, který umí mít rád a vedle kterého se žena cítí dobře. Ale je vůbec možné, aby měl jeden muž všechny tyto vlastnosti?
Když se na to podívám ze svého pohledu. Je mi 56 let. Mládí už je pryč, to si umím přiznat. Prý ale vypadám mladší. Ano, měřím 172 cm, což není žádná oslnivá výška. Ale i David byl malý a přesto porazil Goliáše. Tvrďák? Co vlastně znamená být tvrďák? Ten, kdo budí strach? Já si myslím, že mnohem větší umění je vykouzlit lidem úsměv na tváři než v nich vyvolávat obavy. Vzhled je důležitý, o tom nepochybuji. Kdo tvrdí opak, ten podle mě není úplně upřímný sám k sobě. Štědrost pro mě ale neznamená dávat tehdy, když mám nadbytek. Skutečná štědrost je umět se rozdělit i ve chvíli, kdy sám nemám dost.
Gentlemanství a pozornost považuji za samozřejmost. Dáma by měla být vždy na prvním místě. A v nebezpečí? Tam mají ženy a děti přednost. Charisma, humor, úsměv, schopnost bavit druhé to jsou vlastnosti, které ke mně podle lidí patří. A tady ženy většinou míří přesně. A věrnost? Když opravdu miluji a jsem milován, nemám potřebu hledat lásku někde jinde