Předpokládám, že deníky tu nikdo nečte (protože je nikdo ani nepíše), takže je úplně jedno, co ti tady můj milý deníčku teď svěřím.
Po přečtení několika desítek profilů se mi kromě obvyklého pocitu zmaru a izolace vtírá jedna otázka: proč tolik psů? Mohl bych to zpracovat statisticky, ale je to zbytečné, dojem je jasný. Velká většina žen tady má psa, fotí se s ním a zjevně to považuje za vynikající východisko pro navázání vztahu.
Psi mi nijak nevadí, byť starost o ně mi připadá trochu otravná a omezující. Jen si říkám, co to asi vypovídá o vnitřním nastavení jejich paniček. Smysl/účel psa se zdá jasný. Nahrazuje něco důležitého, co jim v životě chybí, zjevně bytost, která by se o ně zajímala, věnovala jim pozornost. Pes je věrný, oddaný, nenáročný, přiběhne na písknutí, je to ideální zrcadlo. Ale lidé takoví nejsou, partnerství s člověkem je zásadně odlišné. Je mnohem komplikovanější, ale také bohatší, barevnější a opravdovější. Ano, pes vás bude zbožňovat automaticky, stačí mu dát nažrat a podrbat ho, ale bojím se, že v takovém vztahu ztratíte schopnost žít s člověkem.
Kdo to dočetl až sem, má u mě stovku...:)