"Buďte SEBOU. Buďte divocí, nespoutaní a svobodní. Nesnažte se zapadnout, nesnažte se zavděčovat a nedeformujte sami sebe, jen abyste vyhověli někomu jinému. Neničte svou duši jen proto, že je "příliš" hlasitě slyšet, že má "příliš" velkou sebedůvěru nebo je "příliš" silná v očích těch kolem vás.
Buďte velicí. Buďte expresivní. Buďte odvážní. Buďte rebely. Buďte vším, co se ve vás společnost snaží dusit. Nebojte se prolomit omezení. Roztrhejte nesmyslná pravidla a staňte se svým krásným a neomezeným já bez jakýchkoli výčitek."
- Phiona Hutton

...

v místech, která jsou hladině blízká a vhodná
zrcadlím tě v tomto světě
jako dobře křupavá stopa ve sněhu
jako načechraná pěnivá voda ve splavu

s ohromnou silou a burácející radostí
nedočkavou touhou po doteku milé země
prozařuješ mé srdce, oči a úsměv.. jako nejskvělejší jistota a čistá energie života

vnímavě temperová jako nachově pastelová čerň
odpočíváš na mé duši
podřimuješ s křídly v úplňkové noci

úsměvem v jiných světech nevídaným
dobýváš se do mého srdce
roztaveným železem a zlatem

dobýváš se do mých slz
dožaduješ se mé duše

jak jen člověk může být člověkem
jak jen vzduch může být lákavější k nadechnutí
jako květy jsou napité vůní
a sladkým pylem

v tobě je ta síla
energie
láska
a jistota
ta pokorná láska
s jakou padá dítě do náruče mámy

a dostává od ní polibek

...

můj milý deníčku,

nebe je malováno temperovými barvami
a my jsme tady
abychom dýchali

a stáli na zemi
jako dvě věže
dvě oči prstenů

moje milé nebe..
zda pojmeš
i mou srdeční ozvěnu?

Kdosi říkal, že žena je zázrak, kdosi, že vše na světě je zázrak. Myslím si, že zázrak netvoří bůh, ale lidské srdce. Vše, co milujeme, stává se zázrakem. A proto je to pro nás nejvíce žena.

"Jednou si přisedl muž a rozprávěl o cestách. A náhodná žena se přidala k němu. A po chvíli si tak rozuměli že jakoby mluvili jedním jazykem, kterému nikdo jiný už nerozuměl.. i já jsem odešel dál.. a ti dva tam snad sedí a mluví spolu dodnes.."

a kolem nich vznikl jiný svět, jiný vzduch, jiné město, jiná zvěř a květiny, jiný vesmír

a když jsem příště jel tím městem, to místo jsem už nemohl najít, jakoby po něm slehla zem, .. „ano ano, byli tady ale pak se zahřmělo a zablesklo, a zmizeli“.. vyprávěl jeden místní člověk..
„já vím já vím, zatahalo mne dítě za lem šatu.. já vím kde jsou“, „pověz“ - říkám mu, „přeci zde“.. a položilo mi ruku na srdce..