Asi nenapíši nic, co by zde již nebylo napsáno. Jsem tak trochu stará škola, co i na internetu píše dobrý den, vyká, nerada lže, i když to dobře umí, drží se svých zásad, i když nejsou vždy výhodné, co nehledá partnersky dočasná či přechodná řešení, záleží ji na svých blízkých, i když ji někdy pěkně štvou

Nevím, kolikrát v životě lze potkat člověka, s kterým bych chtěl strávit celý život, v mém případě bych to asi napočítal na prstech jedné ruky nešikovného tesaře, ale chci věřit, že ještě jeden prst mi na ruce zůstal, ten poslední

Není pro mě ani tak důležité, kde jsem, ale s kým, ani jak mě vidí okolí, ale jak to cítím já. Nepreferuji žádná předem daná kritéria, nechci vybírat hlavou, ale raději srdcem. Možná jsem idealista jak ve dvaceti, i když dnes už tak vzhledově nevypadám ...