Čistý bílý list...
Jak popsat slovy,
co vás prostoupí,
když...
se zároveň chcete vyhnout tlachání?
Když
poezie je k účelu posvěceným prostředkem?
Když
víte, že špatná zkušenost byla ta nejlepší?
Když
utišíte dítě plačící vám do žeber?
Když
na chvíli zkrotíte zvíře v sobě lidstvím?
Když
poznáte že Ano nikdy nevyřknete slovem Ne?
Když
zažijete den anebo noc v nichž se tančí a zpívá?
Když
radost vás poprvé stiskne neohrabanými pažemi?
Když...
vás To prostoupí...?

Jdi tmou,
když padá déšť jak zrezlý drát,
plát smutku přiklápí tvůj hrad
a horký tér kane z tvých vrat,
jdi tmou,
když prach už pokryl tvoje sny,
po břehu plazíš se ne ty
a bláto vlézá za nehty,
jdi tmou,
tam kde tě čeká propast tvá,
tma už tě stejně dávno zná,
tma není ta zlá...

V lednu přilétnou slavíci spíš,
než by ztrápená nenašla skrýš
láska tvá...

Jdi tmou,
někde se jiskra roznítí,
vždyť všichni nejsou prevíti,
tak proč se chytáš do sítí?
Jdi tmou...

Když cítíš se jak zpráskaný
a svět se hemží maskami
a půlnoc z věže odbíjí,
ty nesmíš se bát!
Když muž stojící na mostě,
co skáče aspoň po šesté.
má podobu tvou,
ty nesmíš to vzdát...!

Jdi tmou...
Tmou kráčej dokud nedojdeš
a potichu šeptej si, kéž
smím jít dál...
Jdi tmou,
kde v srdcích láska vyvěrá,
tvá duše málem ztemnělá
světlem se zbarví do běla,
jdi tmou...

Je po bouři...
Z cípu koberce a z podlahy
propadly se tvoje věci
- otisk bot, smítko tabáku, neviditelný vlas -
drobnosti, vypovídající o tobě
jemně a jen mně,
kamsi do spodních vod té chvíle...

Na židli se usadila
tíha tvých rozečtených knih,
nyní cizích a veřejných...

Proud světla se s tebou vytratil z bytu,
jen v prázdných dlaních
mi zaspal plamínek
s poselstvím "jsi tu!"
plovoucí v naději planetka citu...

Miluji, hledám,
zda blízko nás není
bezpečná hlubina odpuštění...