Vcera me na ceste v autobusu napadlo, ze svet je vlastne jako velka galerie, kazdej z nas je obraz a zaroven i znalec..
Prochazime se mezi temi obrazy, nejaky nas zaujme, tak se u nej na chvilku zastavime, jiny musime mit doma...
Nekdo je hodnoti podle ramu, jiny podle barvy, nametu, stari, autora...ale kazdy ten obraz je original a kazdy ma cenu, ovsem jenom pro nejakeho(nejake) znalce..
Predurceny nemame zadny, pri tom poctu obrazu je mnoho z nich si podobnych, lisi se treba v detailech, zalezi na kterem miste obraz je, taky jak hodne je osvicen a ke kteremu se dostanete prvni..kdyz prochazite galerii, taky se vam stane, ze vas uchvati nejaky obraz. Za nim muze byt jiny, ktery, kdybyste nepotkali ten prvni, by byl uzasny, ale vy mate plnou hlavu toho prvniho a dalsi uz neumite ocenit..taky se musite umet koukat, taky zalezi na tom, co o umeni fakticky vite a tak..

A ty nejvzacnejsi casto vypadaji treba pod nanosem prachu a spiny nejvic bezcenne..nebo treba nadherne nablystene obrazy..mnoho lidi zaujmou, ale kazdy se pozastavi, pokocha a usoudi, ze na nej nema, ze bude moc drahy, mozna uz zamluveny a jde dal..

Když miluješ, zjeví se hluboká potřeba být sám. Jsi-li sám, vyvstane velká touha sdílet. Láska je i samota, jsou to dva aspekty stejné kvality. Ty jsi obojí - nikdy nesklouzni jen k jednomu. Vybereš-li si jen jedno, obojí zemře. Dovol obojímu být šťastné.
Stane-li se a budeš-li sám, využij toho.
Stane-li se a budeš milovat, využij toho a žij.
Samota je vdech, láska je výdech.
Zastavíš-li jedno nebo druhé, zemřeš.
Stane-li se cit nekonečný, přeměňuje se na soucit.
Mistr je ta nejosamělejší osoba na světě a zároveň je ten, kdo nejvíc miluje.