Věta ženy se dneska nechtějí seznamovat se objevuje čím dál častěji. A přitom když se rozhlédnu kolem sebe vidím spoustu žen bez partnera, které rozhodně nejsou rezignované, zatrpklé ani zoufalky. Naopak. Jsou samostatné, soběstačné, pohledné a přemýšlivé. A přesto popisují velmi podobné seznamkové scénáře.

Smajlík místo osobnosti

Na seznamce se objeví profil bez fotky. Nebo s fotkou tak starou, že by klidně mohla pamatovat ještě Nokii s anténou. Text žádný. A přijde zpráva: Líbíš se mi Š nebo Co káva?
Upřímná otázka zní: na základě čeho přesně? Algoritmu? Úsměvu? Nebo už se jede rovnou na intuici?

Rychlejší než rozmysl

Ještě jsme si nevyměnili ani pár vět a už přichází tlak: Dej číslo, psaní je zdlouhavé.
Ano, je. Ale psaní je taky první filtr. Z pár vět se dá poznat, jestli má vůbec smysl si volat. Jestli si máme co říct. Jestli tam je základní respekt, humor a zvědavost.

Číslo padne a následuje: Tak se sejdeme.
Kde? V jeho městě. Nebo v bazénu. Že bazén nemusím? Nevadí. On ho má rád.
Naslouchání tady často dostává zabrat. Otázky na ženu? Minimum. Rady do života? Těch je překvapivě dost.

Nečtení jako standard

V profilu je jasně napsáno, co žena hledá. Přesto přijde věta: Jsme stejného ražení. Jen nesportuji.
Žena pohybem žije. Tak v čem jsme tedy stejní? V tom, že oba máme profil?

Když má žena jasno, je náročná

Zajímavý fenomén se objevuje i ve skupinách na sociálních sítích. Pohledná, upravená žena napíše normální text. Ví, co hledá. Není zoufalá. Její požadavky jsou rovnocenné s tím, co sama nabízí.
Reakce? Často se ozvou muži s fotkou s pivem v ruce a minimálním zájmem o dialog. A když si žena dovolí napsat, že by ráda muže s vlastním bydlením a autem, je z ní rázem zlatokopka.
Základní životní stabilita se tak zvláštním způsobem mění v charakterovou vadu.

A teď pohled z druhé strany: požadavky mužů

Muži zejména kolem šedesátky často velmi otevřeně formulují své požadavky: štíhlá, pohledná a ideálně o dost mladší.
A to je v pořádku.