Věřím, že i v dnešní uspěchané době se mohou potkat dva lidé, kteří v sobě najdou něco vzácného jako je klid, porozumění, důvěru a pocit, že vedle sebe mohou být skutečně sami sebou.
Možná je to staromódní přání, ale stále věřím, že to nejkrásnější na životě je mít vedle sebe člověka, kterého si můžeme vážit, kterému můžeme důvěřovat a kterého chceme milovat znovu a znovu. Nechci slibovat pohádku. Chtěl bych psát skutečný příběh. Takový, ve kterém se dva lidé drží za ruce nejen tehdy, když svítí slunce, ale i tehdy, když přijdou mraky. Protože to je život a v životě není jen krása, ideál a vzdušné zámky. Je i realita všedního dne. A ta nám ukáže skutečnou lásku a úctu k tomu kdo stojí v vedle nás v dobrém i zlém. A kdo dokáže překonat vše co život přináší a radovat se z maličkostí. Třeba jen z pohlazení či úsměvu, který rozdáváme.