Online prostor často vytváří iluzi nekonečných možností lidí, vztahů, příležitostí protože objem kontaktů je obrovský. Ale když se odfiltruje anonymita, pózy, krátkodobé impulzy a chaos komunikace, zjistí člověk, že reálně kompatibilních lidí je pořád jen malé procento.

Anonymita navíc mění chování. Někteří lidé jsou odvážnější, jiní povrchnější, další si projektují idealizované verze sebe sama. A do toho vstupuje běžná lidská omezenost: neochota naslouchat, nízká sebereflexe, potřeba okamžité validace. To pak může působit, že trh je plný, ale skutečná kvalita a vzájemná kompatibilita zůstává vzácná podobně jako mimo internet.

Na druhou stranu online prostředí aspoň rozšiřuje dosah. V reálném světě člověk často potkává pořád stejný sociální okruh; online je větší šance narazit na někoho mimo vlastní bublinu. Jen to neznamená, že pravděpodobnost kvalitního spojení dramaticky vzroste. Spíš se zvýší počet pokusů.