Ahoj. Pokud jsi začala číst můj profil, budu rád, když na tebe nebude působit smutně. Spíš jako pár upřímných řádků od chlapa, kterému život trochu změnil plány, ale který pořád věří, že před ním může být něco hezkého.

Už jsem tady párkrát profil měl a vždy ho zase smazal. Asi jsem na to ještě nebyl připravený. Po patnácti letech vztahu totiž člověk nehledá jen někoho nového. Chvíli musí znovu najít i sám sebe.

Je mi 41 let, pracuju ve strojírenství a mám desetiletého syna Vojtu. Je to můj nejlepší parťák a občas i velmi schopný tester mé trpělivosti. Především mi ale připomíná, co je v životě opravdu důležité.

Nejsem žádný lovec srdcí. Jsem introvert a kdyby existovalo mistrovství v nenápadnosti, určitě bych vyhrál. Nejlépe se cítím mezi lidmi, kteří si na nic nehrají.

Mám rád dobré jídlo, výlety, procházky, poznávání nových míst, ale i film a obyčejný večer doma. Čím jsem starší, tím víc zjišťuju, že ty nejhezčí vzpomínky často vznikají ve chvílích, které jsme vůbec neplánovali.

Nehledám vztah za každou cenu. Rád bych poznal fajn ženu a kamarádku. Někoho, s kým si budeme mít co říct, zajdeme na kafe, někam vyrazíme, zasmějeme se nebo si prostě jen řekneme, jaký jsme měli den.

Vojta nepotřebuje náhradní maminku a já nehledám dokonalou ženu. Ostatně dokonalý nejsem ani já a bylo by trochu nefér chtít po někom něco, co sám nenabízím.

Mnohem víc si vážím přirozenosti, upřímnosti, humoru, důvěry a obyčejné lidské slušnosti. Věřím, že domov netvoří zdi ani věci, ale lidé, kteří se na sebe těší.

Nevím, jestli tady najdu lásku. A vlastně ji ani nechci hledat za každou cenu. Možná najdu jen hezké přátelství a ani to dnes nepovažuju za málo.

A pokud si jednou dva lidé uvědomí, že se na sebe těší trochu víc, než původně plánovali možná právě tak začínají ty nejhezčí příběhy.

Takže žádné velké sliby. Stačí obyčejné Ahoj. Zbytek ukáže čas.

Adam