Skutečné příběhy štěstí

Je tomu bez mála dva a půl roku, kdy jsme s mou tehdejší partnerkou vezli Lucku, ještě s dalšími lidmi, do Zlína. Naše setkání, kdy jsem přibrzdil u jejich domu a nasedla si do auta, nebylo ničím zvláštní. Ve Zlíně jsme byli od pátku do neděle a všichni se věnovali svým přátelům. Přes víkend jsme se průběžně s Luckou potkávali, pozdravili se,ale nic zvláštního jsem při tom nevnímal. Byla neděle a pořádal se výlet do Zoo,šla i Lucie. Právě platím lístky a v tom jsem viděl ten nejhřejivější úsměv, který jsem kdy spatřil, patřil Lucii...Od té chvíle mi byla ohromě sympatická, ale nijak zvlášt se náš vztah neměnil. Úsměv byl krásný,ale dál si každý hleděl toho svého. K večeru jsme se vraceli a čekalo nás pětset kilometrů jízdy...asi za půlkou cesty na mě padla únava, tak jsem poprosil partnerku ať řídí. Chtělo se mi spát, ale přiznám se,srach z jízdy mi vůbec nedovolil usnout. po chvíli jsem se za volant, se vztekem, únavou a nechutí, vrátil a dojel až do cíle a postupně rozvážel lidi. Když vystoupila první dívka, přítelkyně se v autě nechutně pohádala se ségrou a bylo mi trapně za jejich chování a bylo vidět, že i Lucce je to nepříjemné. Opět na mě padla únava, ale už jsem nebyl schopen řídit,a když moje partnerka odmítla řídit...Lucka se nabídla "jestli Ti to nevadí, můžu řídit" překvapeně jsem souhlasil. Byl jsem opravdu mile překvapen, nikdy v mém autě neseděla, ale její jízda mě doslova ukolébala a já si opravdu krásně odpočinul. Lucka se odvezla domu, já nabral kousek energie na dojetí a vše bylo v pohodě. Když jsem dorazil domu, trápil mě ten "výstup" holek v autě a napsal jsem Lucce omluvnou zprávu. Odepsala mi, že se nemusím omlouvat já, moje ostuda to není. Takto jsme si ještě chvíli psali a bylo to krásné povídání. Po čase jsme se s Luckou opravdu seznámili víc. Měla partnera a já partnerku a nenapadlo mě nikdy myslet na něco víc. Čím více jsem ale Lucku poznával, tím dál jsem měl ke své partnerce, která ji nesnášela. Bylo mi s Luckou moc hezky a nebylo to správné, ale po nějakém čase jsme se spolu políbili...bylo to nédherné. Tak to pokračovalo jestě nějakou dobu a já po pár měsících cítil, že je to právě Lucka, s kým mi je nejlíp a koho "asi" miluju, měl jsem ohromný zmatek v hlavě, ale bylo to nádherné! Úplně jsem přestal myslet na svou tehdejší přítelkyni, já vím, bylo to sobecké...S Luckou jsme jezdili na výlety, procházeli se, říkali si cokoliv a já věděl, že to co mám Luckou po pár měsících jsem nepoznal se svou přítelkyní po roce a půl...Lucka, měla tehdy už tříletý vztah. Opravdu jsme si padli do oka a já cítím, že si naše srdíčka broukají tiše stejnou melodii. Jednoho dne mi Lucie přinesla oznámení a pozvala nás s partnerkou na svadbu. Byla to pro mě obrovská rána a moc to zabolelo a já v tu chvíli uvnitř sebe věděl, že strácím něco velmi cenného v mém životě! Moc jsem přemýšlel jestli jít na svadbu, nebo ne. Už kvůli partnerce, která ji opravdu neměla ráda. "Luci, nezlob se, já na oslavu nepůjdu, jen na obřad" řekl jsem. Trápilo mě to jako ještě nic v životě. Dva měsíce před její svadbou jsem se Lucky zeptal jestli si mě vezme? "Neptej se mě" odpověděla. Tím mi tenkrát odpověděla a já se smířil s tím, že to hezké skončilo. V den její svadby jsem, logicky, měl hlavu plnou Lucinky! Byla opravdu ta nejkrásnější nevěsta a byl jsem za ní upřímě šťastný, že to je právě tak. Nemohl jsem z ní oči spustit a vzpomínám si, že při farářovo slovech "je zde někdo kdo zná důvod, pro který by tito dva neměli být oddáni?" měl sto chutí zakřičet "já!". Lucka pro mě byla opravdu nejkrásnějším poznáním v životě. Nejen v detailech, které jsou pro mě důležité byla a je dokonalá, je ke mě velmi pozorná a milá! Mám, tedy měl jsem Lucinku moc rád! Často jsem si přál vrátit čas a poznat ji znovu a napořád! Náš vzájemný vztah se nijak nezměnil. Stále i jako vdaná mi byla, pravda, neobvykle blízká. Já se nakonec po čase rozešel. Poznal jsem jiné dívky, ale víc, než sex by z toho nebyl, nechtělo se mi seznamovat s novými lidmi. Jsem už třičtvrtě roku sám a často je mi smutno, často vzpomínám na Lucinky hřejivý úsměv, její pozornost vůči mě a její krásné sms, při kterých jsem cítil, že v sobě mi dva opravdu našli to nejkrásnější! Když jsem byl s dívkou, často jsem myslel na Lucii, jakobych měl výčitky, že jsem jí nevěrný. Vzpomínám si, kdy jsem trávil večer s dívkou a v hlavě jsem měl tisíce myšlenek a čeho nejvíc výčitky vůči "mé", tolik blízké, Lucii! Sebral jsem se, odešel domů a celý večer probděl v myšlenkách o Lucce! "Proč nemůžu mít Tebe" ptám se často! I teď! Čas plynul, ale myšlenky a vzpomínky zůstávají. Je tomu asi dva měsíce, kdy jsem našel odkaz na www.štěstí.cz a proč bych se nepřihlásil...jsem sám a bude alespoň komu napsat a pobavím se. Není mým cílem se tu seznámit a najít si tu ženu...chodím si sem "rovnat slova do řádků" (občas si veršuju) na sklo a pomáhá mi to se odreagovat. Na seznámení odepíšu, že mám co jsem hledal a seznamovat se dále nechci a popřeju štěstí při hledání...nemám nikoho, ale